DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 29.12.2023 04:04:02 

Haňulinka - Španělsko

Španělsko - březen

Španělsko - březen...

23. týden: 3. března 2008 - 9. března 2008

pondělí: Dneska je Den univerzity. V akademickém kalendáři je napsáno, že není vyučování. Takže jsem dneska vstávala trošičku později. Anička zrovna odcházela na net. Ten blbeček tu ale zůstal. Anička asi nepochopila, že nechceme, aby tu zůstával, i když jsme zrovna doma, protože kdo ví, kdy budeme chtít odejít. No nic už. Stejně dneska odpoledne odjíždí do Sevilly, takže snad tu už bude klid. Udělal tady ve všem bordel a chaos. Anička se za těch pět dní, co tu byl, taky pěkně vybarvila. Takže už to nebude tak, jako dřív. No uvidíme, jak se všechno bude dál vyvíjet. Po včerejšku jsme s Pájou pěkně spálený. Takže ksichtík mám jako spařený prasátko. No a o zbytku těla ani nemluvím. To je tak, když někdo stráví den válením se na pláži. Asi v jedenáct jsem se rozhodla odejít do školy. Potřebovala jsem na net. Pája se učila. Odpoledne prý jede s Vaškem do muzea Kryštofa Kolumba, takže chtěla za dopoledne zvládnout aspoň nějakou tu otázku. Když jsem došla do školy, v laborce probíhal čilý ruch. Takže u nás na fakultě se asi den univerzity neslaví. Tak jsem pustila net, napsala mamči. Taky jsem si dopisovala s Blankou a se Zu. Zu už dorazila domů. Však mě už to tady za pár týdnů čeká. Ve dvanáct odcházeli děcka z laborky na oslavu dne univerzity. Já jsem nešla. Potřebovala jsem ještě připravit přístroj na měření. Ve tři jsem to ukončila a šla domů. Strašit tu sama nebudu. Ohřála jsem si obídek a pak pracovala na kompu. Když přišla Pája, tak jsme zasedly v obýváku, daly si vínko a užívaly pohody.

úterý: Dnešek je hodně důležitý den pro Blanku, která dělá státnice. Moc jsem na ni už od rána myslela a držela jí pěsti. Ale ona to určitě zvládne. Je to šikovná holka. Ráno jsme vstávaly dřív. V deset měla začínat erasmus snídaně. Ještě předtím jsem ale musela jít do banky zaplatit nájem. Pája šla se mnou, aby se podívala, jak se to dělá. Tak jsme to vyřídily, já si pak hodila do školy notebook a hurá hledat, kde se ta dnešní snídaňová akce bude konat. Našly jsme! A protože jsme tam byly na španělské poměry brzo, tak jsme čekaly. Snídaně probíhala jako minule. Nejdříve přednáška o tom, jak na komáry a o různých výletech, které jsou naplánovány (docela závidím, protože jsou fakt zajímavé). Poučení o vhodné obuvi a oblečení do deště se bohužel nekonalo, protože tu prý období dešťů už skončilo. Já vlastně tak nějak ani nezaznamenala, že nějaké bylo. A jelikož tu na tento semestr moc studentů není, tak jsme museli každý povstat a krátce se představit. No trapárna největší. No a pak už následovala tradiční erasmus snídaně, kdy se u jednoho stolu se spoustou zákusků a sladkostí a s kafíčkem, čajíkem a džusíkem boxuje tlupa hladových lidí. Z tohohle mumraje jsem rychle utekla, protože jsem potřebovala taky něco udělat ve škole. Tam jsem naštěstí narazila na Tamaru. Tak jsem se s ní domluvila na schůzce na zítra. Pak jsem si ještě procházela výsledky. Taky mi napsala Blanka, že státnice udělala. Takže moc gratuluju. No a teď už se bude soustředit na vyřizování formulářů ohledně Španělska a za dva týdny ji tu mám jako na koni. Jelikož už mě to dneska ve škole nebavilo a taky nebylo ani moc co na práci, tak jsem se na školu odpoledne vykašlala a zůstala jsem doma. Potřebovala jsem dopsat deníček a to si můžu dělat v klidu doma.

  

                        ...čekaly jsem, čekaly...                                                      ...moc erasmus studentíků tu nebylo...

  

                        ...osazenstvo oficiny...                                                  ...poučení, jak vypadají stránky univerzity...

 

                       ...poučení jak na komáry...                                                    ...erasmus snídaně...

   

...a tady už probíhá boj o kousek žvance...

středa: Takže dneska jsem měla zase jeden z čekacích dnů. Přijde Tamara nebo nepřijde? Dopoledne jsem si psala s mamčou o nějakých těch novinkách z domova. Monča měla včera první autoškolu. Tak jsem zvědavá, jaký z toho bude mít pocit. No a taky se u nás chystá koupě nového vozu. No tak na to jsem zvědavá ještě víc. Na siestu jsem šla domů. K obídku jsem si dala maso se zeleninou a s rýží. U toho jsme s Pájou tak trochu probíraly Aničku. Pája mi řekla, že se s ní sešla na počítačích a už to Anička nevydržela a že si to spolu vyříkaly. Teď prý bude chtít mluvit se mnou. Ok. Tak si konečně povíme na rovinu, jak se věci mají. Nemusela jsem ani dlouho čekat. Když jsem šla do kuchyně umýt talíř, tak jsem na Anču narazila. Chtěla si to se mnou vyjasnit. Takže jsem jí řekla, co mě naštvalo a co mně vadí. Ona se normálně rozbrečela a pak si stěžovala Páji, co jsem jí to řekla. Ale co, já jí jen pověděla, co si myslím a jak to cítím a tak holka už je mi někde. Já si konec pobytu kazit nebudu. Pak jsem hned pádila do školy, protože jsem musela čekat na Tamaru. Ta přišla do laborky až tak v šest. Pak něco dlouho řešili s Arizou a s Elisou u jejího přístroje. Elise to její měření asi taky nejde tak, jak by mělo. No a pak, asi v půl osmé, přišla řada na mě. Tak jsem jí ukázala svoje výsledky a debatily jsme nad tím, že to vychází samozřejmě úplně blbě a jak by se opět dalo nějak změnit parametry, aby to možná vycházelo líp. No super. Vzhledem k tomu, že měřit budu už jen příští týden, protože ten týden před velikonocemi je tu volno, tak s tím mým měřením už asi moc nepohnu.  Ale co se dá dělat. Pro jistotu jsem se ještě zeptala Tamary, jestli je ten předvelikonoční týden opravdu volno. A při té příležitosti jsem jí řekla, že ten další týden už odjíždím domů. Její reakce byla skvělá. Normálně se mě zeptala, kdy se vracím zpátky sem. Tak jsem na ni koukala a odpověděla jsem, že už se nevracím, že tu končím. No trochu se divila. Ale realita je prostě realita.

čtvrtek: Na Tamařino doporučení dneska jsem se deska pustila do měření s obměněnými parametry. No to jsem teda zvědavá, jak to bude vycházet tentokrát. Dopoledne se ozvala mamča. Na siestičku zase na obídek domů. No a celé odpoledne jsem si pak psala s bráškou Zdendou, který se v práci šíleně nudit. Tak jsme spolu probrali skoro celou rodinku. Už se na všechny doma moc těším. Taky jsem se probírala fotkami z minulého týdne. Je jich hafo. Ale snad se budou líbit. Domů jsem šla až v půl deváté. Zase jsme se sešly s Pájou v obýváku a téma bylo opět stejné Anička. Tak holka je asi jinde a skoro vůbec nejí. Pája mi líčila, jak ji viděla, jak jedla jednu vařenou mrkev příborem. No mazec. Anička je dokonalou ukázkou anorektičky. Co budeme dělat, až nám tu někde zkolabuje, tak to si teda nedovedu představit. Je to tak trochu časovaná bomba. 

pátek: Poslední den školy tohoto týdne. Tak jsem se pustila do měření. K mému zklamání ale nic nevycházelo tak, jak má. Ale už jsem se s tím tak nějak smířila. Celé den jsem si hrála s fotkama na stránky. Vybrat z té spousty fotek ze Sevilly ty nej, byl úkol nelehký. Nakonec jich do nejužšího kola postoupilo asi osmdesát a míň už jich být prostě nemohlo. Tak jsem přidávala další týden na stránky, u toho si psala s mamčou a pak ještě chvilku s Jíťou. Ve čtyři jsem byla konečně se vším hotová. Tak jsem sbalila noťas a ještě předtím, než jsem šla domů, jsem si skočila do Carrefouru. Dneska je totiž zase nakupovací den. Doma jsem pak něco málo snědla a vzhůru do dalšího obchůdku. A pak rychle domů. Nákupy splněny, takže jídlo snad na týden vydrží. Večer jsme s Pájou zase zasedly v obýváku u skleničky sherry a kecaly jsme a kecaly.

sobota: Je tu zase víkend. Týden utekl, ani nevím jak. Minulý prodloužený víkend jsme si užívaly sluníčka, pláže, památek. No a tento týden jsme se s Pájou rozhodly, že budeme studovat. Pája se musí učit na zkoušku, která se kvapem blíží. No a já musím pracovat na svém pojednání a na závěrečné práci pro Arizu. Můj konec tady už tu bude taky coby dup. Vůbec se nám do toho šprtání nechce. Venku je krásně i když trošku zima a větrno, ale bylo by tam líp než u učení. Ale pracovat se musí. Takže jsem si zalezla s notebookem do postýlky a vymýšlela nějaké ty smysluplné anglické věty, co jsem za posledních čtrnáct dní vůbec v té škole dělala. Pája se učila v obýváku u stolu a většinou jsme se sešly v kuchyni u vaření čaje. Pak jsme si daly obídek, chvilku siestičku a vrhly se do práce znova.

neděle: Takže učící víkend pokračuje. Dneska jsem se vrhla naplno to pojednání k disertačce. Nějakou tu kapitolku musím do trošku čtenějšího stavu. No a některá kapitoly musím zkrátit. Do dvaceti stránek  se ale asi stejně nevejdu. Navečer jsem se šla ještě na chvilinku protáhnout ven. Za celý den mě to sezení v posteli, přemýšlení a datlování do notebooku pěkně zmohlo. Ale víkendy nejdou jen o užívání si cestování a pláže. Někdy se holt musí zabrat a makat. Hlavně když už se pomalu začíná hořet termín.

  

     ...znak univerzity...                         ...jedna z budov...                                      ...Fakulta sociálních prací...  

 

                      ...Lékařská fakulta...                                                                      ...a obě dohromady...

   

                           ...nemocnice v dáli...                                                                               ...a výhled z parku...                  

  

                   ...Fakulta experimentálních věd...                                              ...výhled na celý kampus El Carmen...

  

                       ...park kampusu...                                                                      ...budova Galileo...

  

                   ...Budova M. I.Pérez Quintero...                                                     ...Právnická fakulta...

  

                          ...Pavilon sportu...                                                                       ....Budova Paulo Freire...

  

                           ...Knihovna...                                                                              ...tohle ani nevím, co je...

  

                        ...tady je oficina...                                                                     ...budova Antonio Jacobo del Barco...

  

...jedno foto se znakem univerzity...            ...další část parku uprostřed kampusu...                        ...a jedna fotka s památníkem..

  

                           ...Fakulta vzdělávání...                                                     ...a ještě jednou parčík...

  

                     ...Budova Marie Curie...                                                         ...a právnická fakulta s palmama...

  

...a tenhle ústav už skoro šest měsíců navštěvuju...

   

         ...tak se před ním musím vyfotit...                                                      ...mají tu i auta s logem univerzity...

  

                       ...cestou necestou v parku...                                             ...a tahle tu "stavba" taky stojí...

 

               ...celkový pohled na park s vykopávkami...                                   ...a pohled na Avenidu de Andalusii...

   

...vykopávky...

  

                          ...do Sevilly je to přímo...                                             ...a ještě jedno foto parku i s mým stínem...  


24. týden: 10. března 2008 - 16. března 2008

pondělí: Tak je tu snad začátek posledního týdne měření. Příští týden je volno, slaví se velikonoce. No a ten další týden už mi zbývají jenom tři dny a to už budu vyřizovat formuláře, obíhat razítka a podpisy a debatovat s Arizou a Tamarou nad tím, co jsem tady všechno měla udělat, co jsem udělala a neudělala. Takže dneska poslední kalibrace a optimalizace přístroje. A pak jsem se pustila do měření. Zkouším už snad i nemožné, aby výsledky aspoň k něčemu byly, ale bohužel bez úspěchu. Pustila jsem dlouhou analýzu a šla jsem do Galilea koupit učebnice španělštiny. Zu chtěla taky jednu. Páji jí ji bude příští týden brát domů, takže nákup nemůžu moc odkládat. Tak jsem tam přišla, řekla, jakou knihu chci a že ji chci dvakrát. Výsledkem ale bylo, že mi slečna donesla jednu knihu a jak jsem později zjistila, dokonce tam chybělo i pár stránek, které tam pak ještě rychle dodávala. Když jsem se dožadovala i o tu druhou, tak na mě koukala, jako kdybych jí to před tím vůbec neříkala. No prostě Španělé. Takže opět čekání, tentokrát na druhou kopii. Nakonec jsem byla ráda, že odtud padám pryč. A pokračovala práce. U měření jsem si psala s mamčou. Tím jak se pomalu ale jistě blíží můj odjezd domů, mám v hlavě spoustu problémů, do kterých se budu muset po příjezdu pustit. No bude to asi o nervy, ale nějak to snad zvládnu.

úterý: Měření pokračuje. No a nuda s tím spojená taky. K tomu všemu už zase začínají docházet nápady, co v měření změnit a co dělat. A čas se vleče, no škoda mluvit. Odpoledne jsem myslela, že se snad nudou ukoušu. Tak jsem si začala psát s bráškou a se sestřenicí Ivčou. Zdenda už byl v práci naším novým vozem. Docela jsem se divila, že mu bylo zapůjčeno. Ale proč ne. Já mít takové štěstí určitě nebudu. Ale aspoň se s ním určitě povezu jako spolujezdec, třeba z letiště.

středa: Dneska na mě čekalo probírání se výsledky měření. Tak jsem pro změnu vyhodnocovala a vyhodnocovala. A vyhodnotila jsem, že moje tříměsíční práce byla bez výsledku. Teda vlastně na jednu věc jsem došla. A to, že to, o co jsem se snažiladokázat, snad prostě není proveditelné. No ale už jsem se s tím tak nějak smířila. Dneska jsem si taky psala s Blankou. Tak už má pomalu cestovní horečku. Řešily jsme spolu příští velikonoční týden (Semana Santa). Chceme se jet podívat na velikonoční průvody do Sevilly. Už se na to moc těším. Jednak na Blanku a pak na tu skvělou podívanou, kterou průvody určitě jsou. A moje milovaná Sevilla k tomu. Na siestu jsem byla, jako každý den, doma. Pomalu začínám likvidovat všechny zásoby. Takže dneska byla opět jedna pizza, tentokrát se zeleninovou oblohou. Po siestě jsem pokračovala ve škole s trochou vyhodnocování. No a pustila jsem se do přidávání minulého týdne na stránky a s vybíráním fotek. A pak už tu byl večer a hurá domů.

čtvrtek: Tak mám v Brně zase kde bydlet. Když jsem po ránu ve škole zapnula počítač, na emailu mě čekal mail od Jany. Psala, že se odstěhovala a že mám v Řečkovicích volné místo. Mimo jiné opět všechny vzniklé problémy svedla na mě. Takže jsem neváhala a naspala jí, jak to všechno bylo a že už mám plné zuby toho, jak se všechno hází na mě a že já rozhodně za všechny tyhle komplikace kolem bydlení nemůžu. Měli jsme si všichni společně sednout už v září, domluvit se a nenechávat to na potom. Jenže to pořád nějak nebyl čas. Ale co už, dopadlo to, jak to dopadlo. Sice mě teď na privátě asi čekají tři naštvaní lidi, ale budu si to s nima muset vyjasnit hned na začátku. Dneska jsem se ptala Elisy, jestli jí došel email od Blanky. Řekla mi, že jo. Pak jsme ještě trochu plánovaly ten příští velikonoční týden v Seville. Elisa si vzala moje číslo. Tak se snad nějak a někde sejdeme. Taky jsem se jí zeptala na objednání věcí, které bude Blanka potřebovat. Řekla mi, že si mám spíš zajít za Macarenou. Nakonec to ale dopadlo tak, že za mnou přišel Ariza a ptal se, cože to ta Blanka bude potřebovat. Tak jsem mu ten seznam dala a on se o to snad postará. No i když… Jsem na to teda docela zvědavá, jestli ty věci Blance objednají. V půl třetí se pro mě stavila Pája. Praktikuje teď učení na zkoušku v parku pod palmou. Daly jsme si obídek a trochu odpočinku a pak do školy a do parku nanovo. Po siestě jsem se ještě pustila do přípravy roztoku o vyšší koncentraci a zkusila další měření. Sice to naprosto nevychází už tak, ale co kdyby náhodou. Domů jsem šla skoro v devět. Byla jsem utahaná jako kotě. Takže jsem hned hupla do postele.

pátek: Tak dneska je snad poslední den měření. Takže tři měsíce, kdy jsem měla možnost něco udělat jsou fuč. Jelikož výsledky jsou celkem nevalné, protože nic nevycházelo tak, jak mělo a v podstatě jsem celou tu dobu pracovala jenom na metodice a na vlastní vzorky se vůbec nedostalo, tak pojedu domů s prázdnýma rukama. Ale co už. Když jsem dneska měřila poslední analýzu, tak přišla Macarena s Fernandem a že má Fernando narozeniny a že bude malý přípitek. Tak jsem šla s nima. Připili jsme si, zbaštil se nějaký ten zákusek. Já pak musela běžet dolů do laborky, protože jsem potřebovala zastavit přístroj a taky jsem si zrovna dopisovala s mamčou a s bráškou a řešili jsme můj příjezd zpátky domů. Dneska mě přepadla jakási smutná a depková nálada. Ani nevím proč. Nejradši bych se zabalila a hurá zpátky domů. Ale to bude muset ještě dva týdny počkat. Čas se dnes pěkně vlekl. Ve tři už jsem to nevydržela a prchla domů. Sice jsem se ještě potřebovala domluvit s Tamarou, ale ta v kanclu nebyla a celý den se neukázala. Pak jsme s Pájou vyrazily na nákupy. Já jsem potřebovala dokoupit už jen nějaké ty drobnosti. Když jsme přišly domů, Pája ještě skákla na net. No a já se pustila do vaření oblíbené zeleniny s rýží. Tentokrát jsem toho uvařila kotel. Ale je to mňam, mňam.

sobota: Studijní víkendy pokračují. Tentokrát jsme se ale z našeho poněkud studenějšího bytu přesunuly na pláž do Punta Umbríe. Tak jsme se nasnídaly, přichystaly a v jedenáct vyrazily směr autobusové nádraží. Cestou jsme se ještě rozmýšlely, jestli na tu pláž vůbec máme jet. Počasí totiž nebylo naprosto ideální na to pravé plážové povalování. Nějaký ten mráček na obloze byl a foukal docela vítr. Ale nakonec jsme jely. Tak jsme se celý den povalovaly na sluníčku. Sice nás trošku štval ten otravný vítr, ale jinak to byla pohoda. No a na chvilku jsme se dokonce vrhly i na to učení. V pět jsme frčely autobusem do Huelvy. Ulice se už pomalu začínají chystat na Semanu Santu a procesí. Cestou jsme se Pája ještě stavila pro nějaké to vínko na ochutnání domů. No a doma už následovala sprška, něco teplého do žaludku, trocha zmzlinky nakonec a pak už jen postýlka.

  

...focení pod palmami s pampeliškami...

  

...trocha zeleně cestou na pláž...

    

...a už jsme na pláži v Puntě Umbrii...

  

                   ...a páni policisté nám i zamávali...                                           ...tenhle pohled miluju....

     

             ...písek...                                                ...chytání bronzu...                                                             ...voda...

 

                         ...a velké vlny...                                                                               ...takhle vypadá učení na pláži...

   

                          ...moře, racci, pláže...                                                         ...Pája na procházce...

   

              ...molo v dáli...                                                                                     ...lodičková školka...

  

...všude spousta racků...

   

                       ...jedno foto šikmo...                                                            ...a ještě jedno společné foto...

   

                  ...zatím opuštěné hotely...                                                              ...hezký domeček...

  

...a tuhle vilku bych brala...

...přípravy na Semanu Santu v Huelvě...

neděle: Hned po ránu jsem se pustila do lehkého úklidu pokoje. Už mám skoro tendenci pomalu balit. Ale zatím je ještě čas. Když jsem potkala Anču v kuchyni, tak jsem jí řekla o madraci pro Blanka. Do neděle sice bude moct spát místo Páje v jejím pokoji, ale tak se budeme asi nějak muset poskládat u nás v pokojíku. Anna si tvářila jako bůh pomsty, ještě cosi nesmyslného mlela a prostěradle, ale madraci donesla. Teda spíš přitáhla. Tak jsem hned vyzkoušela, jestli se v pokoji vůbec někam vejde a zdá se, že jo. Pája se zatím učila. Když odešla naše anorektička Anča, tak jsme o ní zase chvilku debatovaly. Pořád nás tak nějak nepřestává udivovat. No a pak šla Pája balit. Došlo mi, že za pár dní už si budu balit taky a padl na mě nějaký splín. Ale co, domů už se moc těším. Pak jsme si daly obídek a odpočinek u televize. Ve třičtvrtě na pět jsme vyrazily do centra mrknout na začínající velikonoční průvody. Byla to tak trochu bojovka a trochu běh městem. V ten samý čas jde totiž několik průvodů z různých kostelů. Takže abychom toho stihly vidět co nejvíc, tak to znamená přebíhat sem a tam. Všude je k tomu všemu spousta lidiček, kteří buď pobíhají taky a nebo jen tak postávají a občas pěkně zavazí. Ale stálo to za to. Viděly jsme snad všechna procesí. Asi v sedm jsme usoudily, že jsme atmosférou a zážitky nasyceny dost a hlavně nám taky byla zima a měly jsme už celkem hlad, takže jsme se vydaly ku domovu. No a večer pak nastalo loučení, protože Pájuška jede zítra brzo ráno do Sevilly a odtud přes Madrid domů. Je to jen na týden, ale bude se mi po ní stýskat. Doufám, že jí tak zkouška dopadne dobře. Budu držet pěsti a strašně na ni myslet.

 

         ...Pája balí domů...                                            ...začíná Semana Santa v Huelvě...

  

        ...všude spousta lidí...                                         ...a kajícníci už se řadí...                                 ...procesí...         

   

                            ...a zase sousta lidí...                                                              ...a v těch modrých čepicích jsou nosiči...

  

                                                                                   ...paso Panna Marie...      

  

                             ...kajícníci...                                                                         ...procesí...

   

...hudební doprovod za Pannou Marií...

   

...začátek průvodu...

  

                        ...paso Ježíš Kristus...                                                                ...ty nohy patří nosičům...

  

                                ...ještě zezadu...                                        ...hudební doprovod za Ježíšem Kristem...

  

                         ...průvod pokračuje...                                 ...svatý obrázek...                              ...vůně kadidla...

   

 ...tradice - děti si chodí nechat kápnout vosk na voskovou kouli...            ...procesí...                                     ...slaměné hole...    

   

...ještě jednou paso s Pannou Marií tohoto procesí...

     

...a další procesí...

  

...tentokrát jsou kajícníci oděni v černém...

    

...paso Ježíš Kristus...

  

          ...kajícníci s kříži....                                          ...hudba...                                                     ...a další kajícníci...

    

...třetí procesí...

  

...trubači...

  

...a kajícníci v modrém... 


 25. týden: 17. března 2008 - 23. března 2008

pondělí: Tak se pomalu blížím do finiše. Zbývá mi posledních deset dní ve Španělsku. Psychicky už jsem ale doma. Ještě si to tady ale chci pořádně užít. Sice mi dneska odjela Pája, ale zítra mi přijede Blanka. No a tento týden se tady všude slaví Semana Santa (velikonoční týden), takže každý den procesí a oslavy. A taky se nemusí do školy. Pája vyrážela na bus ráno v šest. Dokonce se mi podařilo vyplazit se z postele, abych se s ní rozloučila a popřála jí šťastný dolet a hlavně hodně štěstíčka u páteční zkoušky. Pak jsem ještě hupla do postele. Hned po ráno jsem dala vyprat nějaké povlečení. A pak jsem se šla podívat na fakultu. Tentokrát už ale žádné měření, jen jsem se stavovala na net. Chtěla jsem se ohlásit mamči a taky vyřídit nějaký ty emailíky. O siestě jsem si dala obídek a pak už jen lenošila. Teda lenošila jsem u svého pojednání k disertačce. Jelikož jsem tomu o víkendu moc nedala, tak jsem to aspoň trochu musela dohnat dneska. Do konce pobytu tady na to už asi moc času nebude. Přijede Blanka, pak se vrátí Pája a pořád bude co dělat a co si užívat. A doma pak budu ještě k tomu všemu řešit zkoušku a kdo ví co ještě. Pozdě večer ještě napsala Pája, že domů dorazila v pořádku a čekalo na ni přivítání i s kytičkou tulipánů. Byla jsem ráda, že se ozvala, aspoň vím, že je v pohodě.

úterý: Tak dneska hurá do Sevilly. Hned jak jsem vstala, zaběhla jsem zaplatit účet za vodu do banky. A pak jsem se začala připravovat na cestu. Ještě jsem chtěla uklidit, ale tak nějak na to nezbyl čas. Před jedenáctou jsem vyrazila na autobusák a pak busem ve dvanáct směr Sevilla. V autobuse si ke mně přisedla Kristina ze Slovenska. Jela domů. Já už jsem si myslela, že doma dávno je. Na autobusák ji doprovázel nějaký docela fešný Španělák a brečelo se, brečelo. V Seville jsem jí pomohla dopravit kufry do taxíku. No a protože jsem měla ještě dost času, než přijede Blanka, tak jsem si prošla centrum mé milované Sevilly, dokud tam nebudou davy lidu. Ve dvě už jsem byla připravená na autobusáku a čekala na Blanku. Měla malinko zpoždění, protože kvůli procesí mají autobusy zkrácené trasy. Ale nakonec dorazila. Tak se zase po půl roce konečně vidíme. Nacpaly jsme kufr a batoh do úschovné skříňky a vzhůru do města. Zašly jsme si do jedné kavárny na kafčo a pořádně všechno probraly. A čekaly jsem na Elisu. Ta nás vyzvedla asi v pět. No a pak už jsme chodily po Sevilly od jednoho procesí k druhému a kochaly se. Postupně se k nám ještě přidala Anna, Elisin přítel Fidel a další Anna. Před osmou už byl čas, abychom se přesunuly na autobus. To teprve nastala ta pravá sranda. Ono je totiž docela těžké vymotat se z těch všech uliček v centru za světla a bez spousty lidí. No a zvládnout to za tmy, s milionem lidí a se spoustou uzavřených ulic nebo ulic plných procesí, je celkem nemožné. Takže jsem bloudily, chvilkami běžely a chvilkami naprosto netušily, kdeže to jsme. A tak hodina uplynula jako by nic. Za deset minut nám měl jet bus a k autobusáku to bylo ještě nejmíň patnáct minut cesty. Tak nás napadla úžasná to věc, mávnout na kolemjedoucí taxi. Vyložil nás ještě kus od autobusáku, takže poklusem klus. Já valila koupit lístky a Blanka si zatím šla pro batožiny. Sešly jsme se u autobusu. No a mezitím jsem zjistila, že nám bus nejede v devět, ale až v půl desáté. Tak jsme měly dostatek času, abychom si vydechly. V Huelvě jsme pak počkaly na bus v jedenáct. Jelikož nejel až k nám, tak jsme zbytek cesty došly pěcha. Utahané jsme padly do postelí a spaly a spaly a spaly. 

  

                                                      ...Sevilla před procesím...                                              ...Elisa s Blankou...

   

                                                  ...první procesí...                                                                              ...paso Ježíše Krista...

  

...a jdeme dál...

  

...trubači a bubeníci...

  

...kajícníci s křeži i bez nich...

  

                          ...a další...                                                                   ...tentokrát už byla u radnice spousta lidí...

  

...paso s Pannou Marií...

   

                                    ...a ještě jednou...                                                                                              ...a hudba za Pannou Marií... 

 

...uličky Seville...

   

...a další procesí...

   

...paso Ježíše Krista tohoto procesí...

  

...kajícníci šli tentokrát i bosí...

   

...a jdeme dál...

   

...procesí mířila do Katedrály...

   

              ...před Katedrálou...                               ...procesí před bránou Alcazaru...                       ...Panna Marie...

  

...paso s Pannou Marií...

  

...další procesí...

   

                           ...paso s Ježíšem Kristem...                                                       ...a další kajícníci...

středa: Od rána prší, je zima a hnusně. Z postele jsem vylezla v půl desáté. Nasnídala jsem se a připravila do školy. V půl dvanácté jsem šla vzbudit Blanku a pak jsme šly do školy na net. V labině byli skoro všichni, i když je dneska volno. Tak jsem si dopisovala s mamčou a pak jsem dávala další týden na stránky. Ve čtyři jsme šly domů a ohřály si obídek. Zbytek odpoledne jsme koukaly na telku. Dávali naše oblíbené seriály Jag, Námořní vyšetřovací služba a Útěk z vězení. U televize jsme počítačovaly, já vybírala fotky ze včerejška a Blanka psala na blog. No a taky jsme si povídaly. Večer šla Blanka ještě do Carrefouru nakoupit. Mezi tím se začala pěkná bouřka. Blesky a hromy jen lítaly. Lilo jako z konve. Když v Huelvě prší, tak pořádně. Takovýhle liják jsem tu snad ještě nezažila. Teda kromě té šílené bouřky, která byla, když odjížděli kluci. Vrcholem bylo, že vypli proud. Tak jsme si svítily notebookem a hledaly svíčky. Naštěstí elektrika asi po půl hodince naskočila, takže jsme se mohly navečeřet za světla. Dokonce s náma v obýváku chvilku poseděla i Anča. Jindy by zalezla k sobě do pokoje a nevystrčila by skoro nos. Asi s náma zůstala kvůli Blance. Anča se po příjezdu Blanky chová úplně jinak. Najednou je na všechny příjemná jako nikdy, nic není problém jako jindy. No celkem koukám. Můj názor na ni to ale nezmění. A Blanka ať si udělá obrázek sama. Já jí maximálně můžu říct, jaké zkušenosti máme s Ančou my. A jak Blanka říká, bude s ní bydlet, takže spolu vycházet a komunikovat musí. No a kdo ví, třeba z těch dvou nakonec budou i kamarádky. Všichni stejný názor na lidi a věci mít nemusíme a ani nemůžeme.

čtvrtek: Ráno jsme vstávaly až po desáté. Z postele se mi ale vůbec nechtělo. Venku bylo tak tak všelijak. Nasnídaly jsme se a šly na net do školy. Už bylo skoro poledne. Chvilku jsem si písla v Ivčou. No a taky jsem poslala do školy mému školiteli email, jestli vůbec bude příští pátek ve škole. Blanka mi totiž řekla, že k prvnímu dubnu ve škole končí. Tak kdo ví, jak to bude a kdo nám bude dělat školitele. No jsme na to obě zvědavé. Ve tři jsem šla domů. Blanka se ještě zdržela ve škole. Ohřála jsem si oběd a pak zasedla s notebookem k telce. Celé odpoledne jsem pak pracovala na tom blbým pojednání. Myslím, že to mám moc teoretické. Takže na tom budu muset ještě hodně máknout. Navečer se šla Blanka projít do města, takže jsem v bytě osaměla. Anča jela dneska do Barcelony, kde se má setkat s mamkou. Tenhle klid jsem teď potřebovala. Byl to pro mě takový balzám na duši. Když přišla Blanča, ještě jsme si chvilku povídaly a pak zalehly do postelí.

pátek: Tak mě zase napadly nějaké ty bacily a nové nachlazení je na světě. Ještě že tu Zu nechala sirup na kašel, protože veškeré zásoby prášků na kašel z domu už jsou vypotřebovány. Takže jsem celý den čajíčkovala a bez kapesníku se nehnula ani na krok. Dopoledne napsala Pája. Zkoušku má v kapse. Super. Super. Mám z toho obrovskou radost. Nadřela se na to pořádně. Moc gratuluju a doufám, že to spolu ještě příští týden stihneme oslavit. V poledne šla Blanka do školy na net. Já jsem mezitím uklidila byt a pak posedávala u telky. Když přišla, tak jsme si uvařily obídek. O siestě si šla Blanka lehnout a já jsem koukala na telku a u toho zase zkracovala pojednání. Večer jsme si spolu ještě daly čajík s buchtou a chvilku poseděly. A pak hupky spát.

sobota: Dneska jsme měly v plánu podívat se do města po obchůdkách. Takže jsme se nasnídaly a pak hurá do města. Bylo i docela hezky, takže jsme to vzaly pěšky. Tak jsme procházely uličkami v centu a občas koukly do nějakého toho obchodu. Nakupovalo by se to, nakupovalo. Jen už není místo v kufru. Nakonec jsme ale stejně nešly z města s prázdnou. Blanka si koupila nové botky a tričko a mně taky jedno tričko v šatníku přibylo. Taky jsme se stavily v jedné kavárničce na zákusek a kafčo. Bylo to prostě mňam. Cestou domů jsme ještě šly nakoupit nějaké ty potraviny. Doma jsme si ukuchtily oběd – brambory s rybou. Taky mňam. Blanka šla pak odeslat mamince mailík a já zůstala doma. Odpočívala jsem a prolívala se čaji. Doufám, že to nachlazení brzo zmizí.

neděle: Je tu poslední neděle a poslední výlet na pláž. Tentokrát s Blankou pojedeme do Mazagonu. Jednak tam tu pláž mám strašně ráda, no a pak v Mazagonu jsme byly první neděli na začátku mého pobytu, tak to chci tam i ukončit. Pro Blanku to tenkrát byl poslední výlet na pláž a teď je to pro ni zase návrat. Mazagonem to začínalo a končilo a Mazagonem to po půl roce končí a začíná. Takže jsme po dvanácté vyšly směr autobusák a pak v jednu vzhůru na pláž. Počasí nám dneska opravdu přálo. Bylo krásně, sluníčko svítilo. Jen ten vítr nám zase pokazil naše opalovací plány. Tak jsme se usídlily na pláži, odpočívaly a užívaly moře. Představa, že doma mě čeká sníh, mráz a zima, mě teda vůbec netěší. Tohle mi bude vážně chybět. Ale budu to holt muset nějak přežít. Třeba se zase v létě k nějakému tomu moři podívám. Takže poslední sbírání posledních mušliček, poslední pohled na můj milovaný oceánek. Tak pa pa oceáne, bylo mi tu s tebou moc krásně, ale teď už pojedu domů. Do Huelvy jsme se vrátily autobusem v šest. Pája už byla doma. Tak jsme si daly sprchu, zatím teplou. Ale plyn už zase dochází. Blanka pak volala na dovoz plynu a snad dovezou bombu v úterý. Nebaštily jsme se a holky si pak uvařily svařáček a kecaly. Na mě padla strašná tíseň a nostalgie. Půl roku tady je v háji. Tak dneska poslední pláž. Mazagonem jsem to tady pomyslně odstarovala a teď i skončila. Příští víkend už budu doma. Je mi smutno, ale zároveň veselo.  Chci být sama a zároveň si chci ty poslední chvíle tady s Pájou a s Blankou, s těmahle dvěma skvělýma človíčkama, užít. Mám chuť brčet a zároveň se smát. Pája s Blankou si spolu snad budou dobře rozumět. A já jedu domů. Vzpomínky se vracejí, pocity jsou smíšené. A dneska mi to došlo naplno.

  

...tak jsem tady - tentokrát naposledy...

  

                     ...samá slaná voda, lodě a maják...                                                     ...a jedna kytička...

  

       ...tohle se mi líbilo...                        ...a druhá kytička....                                 ...vilky na pláži v Mazagonu...

  

                     ...lodě na obzoru...                                                                 ...mám to tu ráda....

  

...krása...

  

                         ...Blanka sbírá mušle...                                                    ...jeden domeček chci...

  

...po tomhle se mi bude moc stýskat...

  

                            ...jedno společné foto s Blankou...                                                 ...voda, vlny, písek...

  

                      ...skály v Mazagonu...                                                              ...a ještě jedna fotka s mořem...

 

                               ...maják na výběžku pevniny...                                          ...a jedna loď i s vlnami...

   

  ...Blanka posílá pozdrav domů...                         ...je to tu krásné...                                                 ...a tady už se odvázala...

   

...a trošku jsme blbnuly...

   

...a poslední pohled na oceán a pláže v Mazagonu... 


 26. týden: 24. března 2008 - 27. března 2008 - POSLEDNÍ TÝDEN

pondělí: A je tu poslední týden. Vlastně poslední tři dny. Když jsem dneska ráno vstala, holky už byly vzhůru. Našla jsem je v kuchyni, jak už mají nachystané těsto na velikonoční mazanec. Do školy jsem šla s tím, že budu obíhat s formuláři a shánět podpisy a razítka. Pustila jsem počítač, vyřídila emaily a podívala se na novinky z domova. Pak přišla Blanka, že jde na oficinu. Já jsem potřebovala podpis od Arize. Jenže jak nám řekla Tamara, ten měl zrovna přednášku. Takže mi nezbylo nic jiného než čekat. Tak jsem se pustila do vkládání dalšího týdne na stránky. Když přišel Ariza, tak jsme se s ním domluvily na zítřejší ráno. Blanka po něj taky něco potřebuje, takže na něho budeme zítra dvě. Zítra v půl desáté si prý popovídáme o mé práci a snad mi podepíše ten formulář do školy. Šla jsem dokončit stránky a u toho jsem si psala s bráškou. Ve dvě jsme to zabalily a šly jsme se domů najíst. Pája už měla na stole připraveného beránka a velikonoční vajíčka. Sice nebyla obarvená, ale obtisky byly taky hezký. Holky se pak vrátily zpátky do školy. Já jsem zůstala doma sama. V troubě se pekl Blančin mazanec, který se moc nepovedl, protože nenakynul. Ale co už. Pustila jsem se do chytání chlebíčků na večerní velikonoční párty a taky jsem si už něco málo zabalila. Pak jsem ještě chvilku koukala na telku. Pája přišla domů po šesté. Tak jsme čekaly až přijde Blanka. Dorazila až v osm. Tak jsme rozdělaly Tinto de verano, baštily chlebíčky, vajíčka a mazanec a povídaly si o všem možném.

  

...velikonoční vajíčka a beránek od Páji...

  

                       ...mazanec...                                                                                             ...perníčky...

  

              ...naše velikonoční tabule...                                    ...tady už nakrojený mazanec...                           ...a už baštíme...

úterý: Ráno jsem už před půl desátou byla ve škole. Potřebovala jsem si ještě vytisknout závěrečné resumé pro Arizu. Ten přišel samozřejmě později. A já na něj samozřejmě zase čekala až do půl jedenácté. Posadili jsme se spolu u stolku v jeho přeplněném kanclíku. On si procházel moje resumé a já mu k tomu povídala všechno, co jsem tu za toho půl roku udělala a neudělala. Řekl, že byl se mnou spokojený a že ta práce, co jsem tu dělala je opravdu zajímavá. Taky se omluvil za ty první tři měsíce, kdy jsem nic nedělala. Ptal se mě, jak se mi stáž líbila. No a nakonec mi řekl, že by bylo dobrý, kdybych se třeba vrátila a v práci pokračovala. Prý když mu dám vědět, že přijedu, tak na mě budou připraveni a budu moct začít měřit hned. Docela hezky jsme si spolu popovídali. Nakonec mi podepsal formulářík do školy. A já s ním běžela na oficinu pro další podpis a razítko. Ještě jsem potřebovala jeden další papír s razítkem s Huelvy, který už měl být u nás ve škole v září, ale tady ho asi tak nějak zapomněli poslat. Po dlouhém a složitém domlouvání jsem nakonec ten papír dostala, ale razítko na něj dávali s půl ročním zpožděním až teď. A zase jsem s musela běžet pro další podpis za Arizou. Tak formuláře snad vyřešeny. Hurá. Pak jsem si ještě chvilku psala s mamčou a Jíťou. Ve dvě jsme to s Blankou zabalily a šly na oběd. Na odpoledne jsme měly v plánu město a večeři. Tak jsme po siestě couraly s Pájou a s Blankou městem. Ty dvě si ze mě neustále dělaly šprťouchlata. To mě docela mrzelo. Ale nakonec jsem jim stejně všechno odpustila. Na večeři jsme zašly do jedné kavárničky a daly si Paellu. Je to tradiční španělské jídlo z rýže a nějakých těch mořských potvor. Bylo to zajímavé ochutnat a bylo to docela dobré, ale jíst bych to každý den nemohla. Nacpané k prasknutí jsme se vydaly domů. Cestou jsme se ještě zastavily v Mercadoně pro nějaké pečivo. Už jsme se těšily domů na čajík. Holky šly pak ještě na net a já jsem balila. Pak jsem padla do postele. Takže předposlední den je pryč. A já si pořád ještě tak nějak neuvědomuju, že zítra už jedu domů.

   

        ...jídlení lístek....                             ...paella s černou rýží....                                            ...paella seňorito...

  

          ...poslední večeře...                        ...paella...                                             ...Pája a Blanka...

  

                         ...tak dobrou chuť...                                                                       ...všechno vymeteno...

středa: Tak a je tu poslední den mého půlročního pobytu v Huelvě. Poslední noc, kdy jsem si ničila záda na mé huelvovské trochu rozvrzané posteli. Poslední den, kdy půjdu tou každodenní stejnou cestou do školy. Poslední den, kdy se podívám do fakultu, abych se se všemi rozloučila. A taky si nesmím zapomenout, stejně jako Blanka a Zu, udělat památeční foto s našim Fotbalistou, který tu bude stát snad navěky. A pak se naposledy projedu místním autobusem. Naposledy se z dálky podívám na fakultu a na univerzitní kampus El Carmen. Bus mě zaveze svou vyhlídkovou jízdou po celé Huelvě až na Renfe – vlakové nádraží. Blanka mě vyprovodí. Pája má nečekaně školu, ale snad můj odjezd stihne taky. Ráno jsem od ní dostala perníkovou podkovičku pro štěstí. Tak snad mi to štěstí opravdu přinese. A doufám, že mě obě pevně před cestou obejmout. Budou mi moc chybět, stejně jako mi chybí Zu a všichni ostatní Čecháčci, kteří tu se mnou byli. Ale snad se uvidíme tam u nás v té naší rodné hroudě. A z Huelvy už mě vláček poveze i s mými dvěma přeplněnými kufry až do milované Sevilly. Tam sednu na letištní bus (snad tu zastávku najdu), který mě vysadí až na letišti a odtud už pak jen letadlem v 20:35 do Barcelony. A pak noc strávená na letišti. Tohle všechno bude zase nové. Zase jsme se s Blankou vystřídaly. Ona tu tentokrát zůstává a já jedu domů. Nechávám za sebou půl roku nádherně prožitých dní (i když tohle jsem si asi každý den neříkala). Jsem z toho smutná, Španělsko mám po tom půl roce strašně ráda. Je to tu oproti Česku jiné, ale skvělé. Ale na druhou stranu se už moc moc moc těším domů, kde na mě čeká spousta super lidiček, kteří pro mě znamenají víc, než si myslí. Pocity jsou všelijaké. Smutek. Radost. Pláč. Smích. Třeba možná se sem jednou vrátím.

Takže Adiós Huelvo! Mějte se tu … španělsky!!! 

 

 

čtvrtek: Po dlouhé noci strávené na letišti v Barceloně se konečně přiblížila hodina 10:35 a s ní můj odlet domů. A ve 13:00 zase první české kroky na letišti v Praze Ruzyni. Jednomu z kufrů sice upadla už v Seville nožička, ale hlavně, že docestovaly se mnou. Tak už jsem DOMA!!!

   

...tradice - poslední foto u našeho Fotbalisty - musela být dodržena...

   

...loučení na vlakovém nádraží...

 

       ...podkovička pro štěstí od Pájušky...                                         ...čokoládka na posilnění od Blaničky...

 

  ...tak takovým letadlem jsem cestovala ze Sevilly do Barcelony...             ...no a s takovým modrošedým z Barcelony do Prahy...

    

                ....letiště v Barceloně, kde jsem nocovala...                                  ...tady ještě v letadle skoro nikdo nebyl...

 

                        ...letím domů...                                                                             ...pohled z okna...