Haňulinka_Španělsko | Španělsko

Španělsko - prosinec...

10. týden: 26. listopadu 2007 - 2. prosince 2007

pondělí: Tak začíná další týden. Ariza jel tento týden do Japonska, takže to vypadá, že opět nic dělat nebudu. Dneska jsem si celé dopoledne dopisovala s mamčou, se Zdendou a se Zuzkou. Naši byli o víkend na hasičské výroční schůzi. Mamča mi vyřizovala pozdravy od Zorinky. Tak jsem jí musela písnout. Udržovat dobré kamarádské vztahy se musí. Zdenda byl o víkendu na koncertu DJ Tiesto v Praze. Prý to byla super pařba. Tak to je super, že se mu to líbilo. Hned bych jela taky. Koupili se Zuzkou svítící trička a mají spoustu fotek. Tak už se moc moc těším na Vánoce, až mi všechno ukážou naživo.Jinak dneska v poledne to bude 580 hodin, teda 24 dní a 4 hodiny – až uplyne tahle doba, tak už budu doma, teda aspoň v Česku. Už se strašně těším. Odpoledne jsem řešila dárečky k vánocům. Bráška mi napsal, že nic nechce, hlavně když přijedu domů já. Je to od něj moc milý. No a co náš problém plynem? Nevyřešen. Melindin přítel, který vlastní vlastní vůz, se Melindě radši ani vůbec neozval. Takže jsme volaly na rozvoz gasu a mají ho dovést ve středu. Tak to jsem vážně moooc zvědavá, jak takhle akce zase dopadne.

úterý: Tak dneska byla jediná španělština tohoto týdne. Konečně jsem odevzdala na zkontrolování všechny kompozice. To zase bude červená záře, až se mi vrátí. Jelikož se tady nudím k zbláznění, pustila jsem se do psaní pojednání k disertační práci. Třeba ho do té doby než se vrátím domů, stihnu napsat celé. Na siestu jsem dneska byla doma. Zrovna jsem si vařila mňamku, kdy mi volala Zuzka. Prý jí volali z policie (nějaký Javier), že se máme přijít podívat na nějaký fotky, jestli bysme toho kluka třeba nepoznaly. O úspěšnosti jsem sice docela pochybovala, ale proč to aspoň nezkusit?! Tak jsme v pět dorazily na komisařství a na recepci se ptaly po Javierovi. Strážník na recepci nás skoro hned poznal. Ono asi na huelvovskou policii moc cizinek se jménem Zuzana nechodí. Takže jsme netrpělivě očekávaly příchod Javiera, který měl podle Zuzky hodně příjemný hlas. No a mimochodem, jak jsme zjistily, byl to docela sympatický chlapík. No ono na té policii teda bylo těch sympatických a hezkých mladíků víc. Třeba ti dva, co jsme je potkaly, když jsme šly s Javierem do kanceláře. No nepopsatelný zážitek (viď Zuzi?!). Že bysme tam za Javierem chodily častěji?? No možná snad ani ne. Prošla jsem spoustu fotek, ale protože jsem toho kluka viděla jen kratičkou chvilinku, tak jsem nikoho nepoznala. Bohužel, ale nedá se nic dělat. Cestou zpátky domů jsme pocítily náhlý nedostatek cukru v těle, tak jsme se stavily na kafčo a zákusek. No najít v Huelvě nějakou normální kavárnu, kde mají i zákusky, skoro problém. Ale našly jsme a jak kafčo, tak zákusek byly moc dobré. Když jsem dorazila domů, čekala mě asi nejhorší část dne. Umýt si vlasy v ledové vodě, protože ohřívat si vodu a pak si ji lít kastrůlkem na hlavu bylo snad ještě horší pomyšlení, než ta studená sprcha. Ale byl to hnus. Voda byla tak ledová, že mě ty vlasy málem vypadaly z hlavy. Zvládla jsem jen šampon, na kondicionér už jsem neměla sílu. No a pak ohřát na sporáku vodu na koupání, jelikož stále nemáme plyn. Snad zítra. Večer jsem si pak četla a zahřívala se v posteli.

středa: Dneska ráno měli přivést plyn. Od půl deváté až do půl dvanácté jsem stepovala u okna a vyhlížela, jestli teda jo?! Ale bohužel nic. Ještě k tomu nám v koupelně praskla žárovka, která nejde vyšroubovat. Takže se to tady všechno docela slušně … Už se vážně těším na Vánoce domů. Vůbec netušíme, co s tím vším. Asi si budeme pořád ohřívat vodu na mytí v hrnci a v koupelně si budeme svítit svíčkami. To teda bude romantika. Dneska jsem si psala s maminkou. Ta mě vždycky potěší. Odpoledne se stavila Zuzka a řekla mi, že žárovku se jí podařilo vyměnit. No aspoň jedna dobrá zpráva. A plyn? No tak ten nepřivezli ani odpoledne. Ach jo. To je zase den. Dneska navečer se poprvé za můj pobyt tady připojila na icq Monča. Jinak jsme si psaly jen emaily. Tak jsme si povídaly a ona mi posílala fotečky z domova. Byly moc a moc krásné a strašně mě potěšily. Ale taky trošku rozesmutněly. Už bych chtěla být doma. Užívat si domova. I když tady je to taky prima. Ale všechno je tak nějak negativně ovlivněno tím, že místo práce ve škole se celé dny nudím a nic nedělám. Možná kdybych už pracovala, tak to všechno cítím trošku jinak.

čtvrtek: V noci jsem měla vizi – obraz přestavěného pokoje. Dneska ráno jsem vstala s pocitem, že ten svůj pokoj prostě musím nějak předělat. Pokojíček je to sice malinký, ale konečně jsem přišla na to, jak to tam přeskládat. Takže hned jak jsem vstala, tak jsem se na to vrhla. Prostě jsem to chtěla udělat hned, dokud to mám čerstvě v hlavě. No a přestěhovala jsem úplně všechno, co se dalo. Teprve po téhle malé ranní rozcvičce jsem se mohla v klidu oblíknout, nasnídat a šupajdit do školy. Den probíhal jako každý druhý. Net, troška foteček, no a taky napsala sestřenice Ivulka, což mě moc potěšilo. Máme gas!!! Hurááá. Nora se zmínila před svým kolegou ze školy a ten byl tak ochotný a hodný, že nám ho dovezl. Tak doufáme, že nám aspoň do vánoc vydrží a že tenhle prokletý problém nebude mít jako vánoční dáreček. Večer nás čekala oslav Tobíkových narozenin. Jelikož máme období – "nechce se mi vůbec nic", tak se nám tam ani moc nechtělo. Ale dárečky už byly nakoupeny a Tobik je kamarád, takže na oslavu se prostě muselo. Asi od osmi hodin jsme ležely v postelích a navzájem se přemlouvaly, že teda jako ještě půl hodiny a fakt půjdeme. Zuzka ještě řekla našim maďarským spolubojovnicím, že jsou zvaný taky a jestli půjdou. No a tak to nakonec dopadlo tak, že jsme na oslavu vyrazily všechny čtyři asi v jedenáct. Ideální doba na to, jít na párty. Když jsme se doplazily do Tobikova bytu, oslava už byla v plném proudu. Abysme dlouho neměly prázdné ruce, tak jsme hnedle dostaly tu sangríu ala Tobikova výroba (mimochodem byla trošičku silnější, ale naprosto dokonalá a skvělá , mám recept, takže se doma máte na co těšit), tu rum s kolou, víno atd. No a dortíček od Kuby, Fany, Mary Paz a Bohouše byl taky mooooc dobrý. Na oslavu pak ještě dorazilo asi dalších patnáct lidí. Docela se to tam rozjelo. No a pravda, zrovna nejtišší jsme teda nebyli. K tomu byl další den pracovní den. No a zdi ve Španělsku jsou skoro z papíru, s čímž máme dostatek zkušeností z našeho bytu. Takže se tak stalo, že dalšími příchozími návštěvníky nebyli erasmus studentíci, ale huelvovští muži zákona. Tak tohle už je naše další setkání s policií. Mimochodem opět s velmi hezkou policií. Dostali jsme dvě možnosti, buď zaplatit 600 euro (no kde bysme na to asi tak vzali??) a nebo vyklidit byt a přesunout se jinam. Druhá varianta zvítězila. Takže bytečku pá pá a vzhůru do ulic. Já se Zuzkou jsme si to ale už namířily směr domov. Zuza měla ráno v devět školu. A pravda, mně zrovna nějak dvakrát dobře nebylo.

...přestavěla jsem naprosto všechno...

...dortíček pro Tobíka a jeho tvůrci - Fany, Mary Paz a vlevo Bobouš a vpravo Kuba...

...párty v plném proudu... ...náš oslavenec... ...a hodně se jedlo a pilo...

....a všichni se skvěle bavili... ...a jelikož chyběly skleničky, tak se pilo z hrnečků...

...předávání darů ve velkém...

pátek: Tak dneska na školu kašlu. Arizák tam stejně není a to věčné sezení v jedné místnosti mě už nebaví. Takže jsem si zpříjemnila program. Dneska byl v plánu nakupovací den. Jelikož jsme se do postelí dostaly včera (tedy lépe řečeno dneska) poněkud později než je naším zvykem, ranní vstávání neproběhlo zrovna nejhladčeji. Zuzka ke všemu měla dneska v devět školu, takže jsem jí to vstávání už vůbec nezáviděla. Já se vyhrabala z pelechu v půl desáté. Moje hlava bolela, no škoda mluvit a točil se se mnou celý svět. No dvakrát dobře mi teda vůbec nebylo. Že by se projevila ta trocha sangríi a bublinek, co jsem měla? To není možný. Bude to spíš přepracováním a tím věčným koukáním do notebooku. Ráno bylo proto malinko pomalejší. Melinda za sebou měla jen hodinu spánku, takže jsme se obě pohybovaly rychlostí skoro hlemýždí. V deset jsme se vyplazily z domu a šly vyzvednout Zuzku do školy a pokračovaly na trhy. Trhy v Huelvě se konají každý pátek od rána raníčka až do siesty, takže asi do dvou hodin. No stánků hafo a lidí ještě víc. Všude samé oblečení styl Španělsko, ale skoro nikde nic pořádného. Jak mám sakra nakoupit ty vánoční dárečky, pro které jsem sem přišla?? No nakonec jsem nějaké koupila. Ale celkově mě teda trhy docela zklamaly. Asi v jednu jsme se vydaly směrem ku domovu. Melinda se Zuzkou se ještě zastavily na oběd v čínské restauraci. Mně se jíst moc nechtělo, a tak jsem se pokračovala domů. Jízda autobusem byla opět vyhlídková a to ani nemluvím o tom půl hodinovém čekání na bus. Jelikož bylo dneska venku docela dost teplíčko, návrat domů byl doslova šokem. Teplota v domě a pak v našem bytě byla tak o deset stupňů nižší než venku. No takže se asi budeme zdržovat venku a domů budeme chodit jen přespávat. Mě ještě čekal nákup v Carrefouru. A i tam jsem ukořistila nějaké ty vánoční dárečky. Hurááá. Sice mně ještě pár dárků zbývá dokoupit, ale už se všechno konečně začíná aspoň trochu rýsovat.

...páteční trh v Huelvě aneb trochu nám to připomíná naše vietnamské spoluobčany...

sobota: Tak dneska jsem naprosto celý den strávila v posteli. Ne že bych byla nemocná, ale lenost je prostě lenost. A proč si jeden den neužít? Takže snídaně v dvanáct proběhla v posteli, oběd - kuřátko s pečenýma brambůrkama proběhl taky v posteli no a večeře, jak jinak než v posteli. Jinak jsem si celý den četla, poslouchala muziku a prostě jen tak lenošila. Bez jakékoli španělštiny, bez učení, prostě sladké nicnedělání. Jediný nedostatek tohoto dne byl, že jsem si tu snídani, oběd a večeři musela připravit a donést do té postele sama. Ale holt nemůžu mít všechno.

neděle: Tak je tu další neděle. Konec dalšího týdne stráveného ve Španělsku. No a mně se poslední dobou vůbec nic nechce a nic mě nebaví. Je to ta pověstná podzimní únava?? A nebo už se nemůžu dočkat domova a snažím se to tady jen tak přežívat?? Kdo ví. Ale domů se těším straaaaašně moc. Melinda s Norou jely tento víkend do Cádizu. Tak jsme se Zuzkou zůstaly samy doma. Zuzka byla včera večer na další oslavě narozenin. Tentokrát slavila Linda. Prý to byla pěkná nalejvárna angličtiny. Ale asi si to pěkně užila. Dneska jsem vstávala docela brzo, asi v půl deváté. No a jelikož byl volný sušák na prádlo (což obvykle o víkendu nebývá, jelikož naše maďarské spolubydlící pořád jen perou a perou ), tak jsou toho využila a napěchovala pračku. Pak jsem posnídala a udělala si základ na lečo, abych měla příští týden taky co do žaludku. A protože se mi dneska nechtělo vařit a taky, maso jsem měla včera, tak jsem oběd vyřešila pizzou. Zuzka vstávala až v odpoledních hodinách. Pustila se do přípravy mně neznámé polívčičky, která prý je moc dobrá a recept na ni měla od tatínka. Ale asi to nedopadlo úplně podle jejích představ. Ani jsme se nenadály a už byl zase večer. V deset začínal v telce film Parfém – příběh vraha. No stačila mně první půl hodinka. Takže spát a zítra zase pondělí.

11. týden: 3. prosince 2007 - 9. prosince 2007

pondělí: Tak je tu další týden. Dneska jsem čekala, že přijede Arizák a že si s ním konečně promluvím, jak si jako představuje moji práci a že už mě to fakt nebaví pořád jen sedět a hledět. A jak to dopadlo? No nijak, Arizák prostě a jednoduše nedorazil. Asi si ho v tom Japonsku nechali. Takže zase čekání. Zjistila jsem, že Monča přidala na svoje stránečky nové fotečky z listopadu. Takže dnešek byl zasvěcen stahování a prohlížení fotek. Taky jsem si, skoro jako každý de psala s mamčou. Ta mi povykládala všechny možné novinky z domova. Měli prý skvělý víkend. Byli na bowlingu a celkově se měli prostě perfektně. Jsem za ně ráda. Jen jim tak trochu závidím, protože bych nejradši byla doma a užívala si s nima. Ale však já si to tady taky užívám a mám zase spoustu jiných zážitků, které mi nikdo nevezme.

úterý: Dnešní španělštinu jsem tak nějak zasklila. Holt když se člověku nechce, tak se prostě nechce. Dneska jsem přidávala na stránky další týden. Ať mají doma taky co číst a povívají se, jak bylo na exkurzi. Je docela zajímavé, procházet fotečky a vzpomínat, jak jsem se měla. Maminka mi dneska napsala dva recepty, na skvělou bramborovou polívku a na roštěnky. Takže se v neděli budeme mít snad královsky (teda jestli se ty roštěnky podaří). Jinak jsem dneska potkala Tamaru. Tak jsem toho využila a zeptala se jí, jestli náhodou nemá nějaké nové informace o mé práci. Bohužel mi řekla, že ne. Ariza se z Japonska vrátí až v pátek a do školy přijde až v pondělí. Tak si prý všichni sedneme a promluvíme si. No tak to jsem teda strááášně zvědavá, kdy to bude. Abychom to vůbec do vánoc zvládli. Už moc školních dní nezbývá. No pochybuju, že začnu před vánocemi. Spíš všechno vidím na leden. Ale co. Už jsem ve stavu, kdy mi je to jedno. A konečně si to nic nedělání taky trochu začínám užívat.

středa: Jsem to ale pěkný záškolák. Na španělštině jsem dneska zase nebyla. Ale já to doženu sama. Slibuju. Dneska jsem se pustila do vyřizování všech možných i nemožných emailů. Takže jsem konečně odepsala Zorince a Ivulce a napsala jsem i emailík Monči. S mamčou jsou pak rozebíraly, že se musí pověsit vánoční světýlková výzdoba na balkon a že mamča doufá, že jí s tím bráška pomůže. Tak jsem Petiškovi písla smsku, ať na to nezapomene. On mi odepsal, že to má v plánu na sobotu a že bych měla něco přidat na stránky, že jsou netrpěliví, co jsem nového ve Španělsku zažila. Tak snad jim bude včerejší várka stačit. Takže světýlka snad zařízena. Taky jsme se s mamčou bavily o letošním vánočním stromečku. Loni byl zlato-hnědý a předloni červený. Letos by mamča chtěla modro-stříbrný. Menší problémek je, že o nakupování ozdob jsem se vždycky starala já. No a letos to asi nějak nedám. Teda ze Španělska ozdoby fakt nepovezu, jelikož bych asi přivezla jen hromádku ozdobného šrotu. Takže buď to asi dopadne tak, že stromeček bude opět zářit červeně a nebo se najde dobrovolník na nákup nových ozdob. Jednohlasně byl zvolen druhý bratříček Zdenďa, jelikož jezdí do Brna, kde ozdoby mají, což se o Bystřici říct nedá. Takže další smska a další úkol. Brášku jsem snad dokonale instruovala a on slíbil, že se s mamkou domluví a v pátek ozdoby koupí. Druhý úkol splněn. Odpoledne přišla Zuzka s Blankou a Tobikem. Potřebovali něco zkopírovat. No a jen tak mimochodem, dneska je christmas párty u Andrease, vstup pouze ve vánočních čepičkách. No to je vážně škoda, že žádnou nemám. Ani nevím jak, ale jen tak mimochodem mi bylo oznámeno, že mi Blanka čepičku koupí a že a párty prostě půjdu. No a předpárty, že se bude konat u Blanky. Takže v deset jsme teda vyrazily k Bláni. Mám teď nějaký bezalkoholový období nebo co, takže jsem fakt vůbec na nic neměla chuť. Zato zbytek osazenstva ve složení Blanka, Tobik, Zuza a Blančina kolumbijská spolubydlící Patricie zvládli lahvinku negrity. No večírek se teda rozjel slušně. Asi po půlnoci jsme se přesunuli směr Andreasův byt. No sice jsem nechápali, jak se tam vejde asi padesát studentů, o kterých jsme věděli, že se tam chystají, ale my jsme tam rozhodně nesměli chybět. Takže čepičky a parůžky nasadit! A jdeme. Sice nám nějakou tu chviličku trvalo, než jsme vůbec našli, kde že to ten byt je, ale nakonec se zadařilo a už z dálky jsme viděli balkon zaplněný lidičkama v červených čepičkách. Lidí hafo, pití ještě víc. Zábava v plném proudu. Zkrátka v naší rodné hroudě dneska pobíhal po ulicích Mikuláš s čertem a andělem, ve Španělsku se v jednom bytu v Huelvě pařilo na předvánoční párty o sto šest. Já jsem to asi v půl čtvrté zabalila a ubírala se ku domovu. Ani nevím, kam pokračovali ostatní, ale určitě si to užívali až do rána. Ještě jsem si udělala pár foteček s čepičkou a šupky dupky do postýlky.

...Blanka, Fany, Patricie... ...náš hostitel Andreas... ...společné foto...

... a ještě jednou... ...a do třetice všeho dobrého...

...pařilo se v obýváku... ...pařilo se v kuchyni...

...Kuba s novým Papa Noelem... ...Zuzka, Nora, Mary Paz, Melinda, Fany, já... ...Blanka, Bohouš, Zuzka aneb já jsem hodný chico checo ...

čtvrtek: Tak dneska je ve Španělsku volno. Je den ústavy nebo čeho. Tak jsme dospávaly a dospávaly a dospávaly. A taky se psychicky a fyzicky připravovaly na náš zítřejší výlet do Sevilly. Jen doufám, že vyjde počasí a nebude pršet, jak hlásí předpověď. To by nás teda zrovna dvakrát nepotěšilo. Kromě lehkých nákupů chceme totiž projít další památky a udělat spoustu foteček.

pátek: Tak dneska mě to počasí zase pěkně dostalo a oklamalo. Ráno jsme se v půl deváté vyhrabaly s postelí s tím, že pojedeme do Sevilly. Při pohledu z okna to ale vypadalo tak tak všelijak. Všude se válela mlha a bylo zataženo. Skoro to vypadalo na déšť. Tak jsme se rozmýšlely, jestli teda jet nebo ne. Šly jsme zaplatit nájem do banky, no a pořád se rozmýšlely. Sluníčko nikde, zima jako na Sibiři. Tak jsem rozhodla, že to počasí je na draka a fotky by stejně byly k ničemu, takže do Sevilly dneska nepojedeme. Pojede se zítra. No a co na to počasí? Ani ne do hodiny, co jsem pronesla toto rozhodnutí, se obloha vyjasnila a začalo svítit sluníčko. Já se z toho tady asi zblázním. Předpovědí se vůbec řídit nedá, aktuálním stavem po ránu taky ne. To by mě teda zajímalo, čím se řídí místní domorodci. Ani bych se nedivila, kdyby zítra začaly padat trakaře a my do té Sevilly tento týden ani nejely. Takže nakonec jsem celý dnešek lenošila a četla si. Teda dopoledne jsem si pomalu nachystala nějaké věci, které se povezou domů. Já už se prostě nemůžu dočkat.

sobota: Tak dneska hurá do Sevilly. Kromě památek byly totiž v plánu nákupy vánočních dárečků. Odjezd z Huelvy byl naplánován na jedenáctou. To znamenalo vstát asi tak v půl desáté a mezi čtvrt a půl jedenáctou stihnout nějaký bus na autobusák. Ranní vstávání jsou ale pořád těžší a těžší. Mně se ještě daří, ale Zuzča s tím má malinko problémek. Takže se stává, že budík zvoní jednou, dvakrát, třikrát a Zuzu nic. No a tak se stalo i dneska, že místo v půl desáté vystrčila nos ze svého pokoje až v deset. A proč že jsem ji nevzbudila? Jednak to strašně nemám ráda, když musím někoho tahat z postele, no a pak mám taky každé ráno co dělat sama se sebou a na nějaké buzení není čas. Bus jel asi ve čtvrt. No a tak se tak nějak stalo, že jsme ho nestihly a tím pádem jsme autobusku v jedenáct mohly na autobusáku jen zamávat. Takže další bus jede až v jednu. Rozhodly jsme se, že se teda zatím půjdeme kouknout do města a podíváme se po nějakých obchůdcích. Ve městě jsme narazily na průvod lidí doprovázený bubny a píšťalami. Co se to dneska děje? Den koncepce aneb svátek nepozkvrněného početí panny Marie. U pomníku koncepce se konala velká sláva. Chvíli jsme tam postály, všechno řádně zdokumentovaly. Pak jsme se vydaly na kafčo a pomalu zpátky na autobusové nádraží. Cesta busem do Sevilly uběhla celkem rychle. Až teda na to, že se pán, který seděl za náma, rozhodl hulit jak fabrika. No někdy člověk to jednání Španěláků jen kroutí hlavou. Sevilla je vážně nádherná. Takže znova vyfotit Torre de Oro (Zlatou věž), na Plaza de Toros býčí arénu, znova si projít úzké uličky starého města a židovskou čtvrť. Dneska jsme se chtěly podívat do Katedrály a taky zkouknout Alcazar. Jenomže naše plány překazil právě probíhající svátek. Takže katedrála byla k našemu zklamání zavřená. Takže někdy jindy. Naštěstí Alcazar nezklamal. Tak jsme si vystály dlouhou frontičku a jelikož jsme studentíci, tak byl vstup zdarma. Alcazar – původně rezidence berberské vládnoucí dynastie Almohadů a po zpětném dobytí sídlo kastilských panovníků, je vážně nádhera. No a k tomu ještě Jardines de Alcazar, prostě krása největší. Klid, pohoda, příroda. Vůbec jsme nelitovaly, že Katedrála bude až někdy příště. Celé odpoledne jsme strávily v Alcazaru a bylo to super. Pak jsme si ještě chtěly trochu projít Sevillu. V Katedrále se zrovna chystal nějaký koncert či co, takže se nám podařilo aspoň nakouknout dovnitř. Ale bylo tam strašně moc lidí, takže jsme ji jen prošly a radši rychle pádily pryč. Kus města byl zdolán, ale dárečky žádné. Ach jo, to jsem zvědavá, kde já všechno letos nakoupím. V Mc Donaldu jsme se stavily na obědo večeři. No a jelikož už se nám trochu setmělo, tak pak už jen najít autobusák a busem v šest hodin zpátky do Huelvy. A protože nemůžeme mít nic bez zádrhelů, tak tomu nebylo jinak ani teď. Když jsem asi za deset šest našly bus a chtěly nastoupit s tím, že už máme jízdenky koupené v Huelvě, tak pan řidič řekl, že ne a začal cosi mumlat. No nerozuměly jsme mu ani jedna. Naštěstí tak seděla jedna hodná slečna, která nám srozumitelnou španělštinou vysvětlila, že si ty lístky musíme u jednoho z okýnek vyměnit za skutečné jízdenky. No dobře, ale stejně jsme moc nechápaly. Všude jinde jsme na ty lístky jezdily a najednou to nejde. Takže poklusem klus k okýnku. Snad ten bus ještě stihneme. Doufaly jsme, že tam nebude velká fronta. No naštěstí nebyla. Takže rychlá výměna lísteček za lísteček a klusem zpátky k autobusu. No a naštěstí jsme ho stihly. Tak a teď jen hurá do Huelvy a městskou domů. Cestou jsme ještě neododaly a před barákem si vyfotily "našeho" fotbalistu s vánoční výzdobou a neodolatelné Feliz Navidad (Veselé Vánoce).

...slavnostní průvod Huelvou... ..pomník "Na nebe vzetí" spolu s betlémem...

...tradiční španělské oblečení... ...a takhle pracuje policie...

...starý rybí trh... ... a taky už se staví nový rybí trh...

... pošta v Huelvě... ...bývalé autobusové nádraží...

...jeden z mnoha parků...

...v parku blízko přístavu...

...tahle kašna je nejhezčí za tmy.... ...neodolatelné Feliz Navidad (Veselé Vánoce) nad silnicí...

...tak takhle nám v noci svítí sobi... ...Fotbalista s vánoční výzdobou...

...bývalé autobusové nádraží v Seville... ...Sevilla bývala kdysi přístavním městem...

...jedna fotečka se Zlatou věží... ...býčí aréna na Plaza de Toros...

...Giralda... ...a ještě jednou... ...nádvoří Katedrály...

...jeden ze vstupů... ...Katedrála v celé své kráse... ... a ještě jednou Giralda...

...a tohle už je v Alcazaru... ...jedno z vnitřních nádvoří... ...a další...

..a byla jsem tady... ...malebné...

...palác Alkazaru - to není malba, všechno je vyryto...

...a ještě jednou vnitřní nádvoří Alcazaru...

...vzhůru do zahrad... ...jedna z desítek uliček... ...jedna z desítek kašen...

...Jardines de Alcazar...

...a znova...

...a zase...

...prostě krása...

...malebné...

...a zase... ...ztracena v labyrintu... ...strom s trny...

...k vidění toho bylo spousta...

...kdo by odolal...

...a ještě jednou...

...vodopád...

...jeden dvorek jednoho domu... ...jedna z úzkých uliček... ...a opět Katedrála a Giralda...

...Katedrála zevnitř...

neděle: Po včerejší dnů plném zážitků a dojmů je to opět neděle a odpočinek. Ten byl dneska opět poměrně dost vydatný. V plánu byla dneska jenom jedna věc, zato velmi důležitá činnost – vaření. Z postýlky jsem se vyhrabala asi v jedenáct. Takže nasnídat a pak vzhůru do kuchyně. Dneska budou roštěnky. Receptík jsem dostala od maminky. No a jelikož se to zdá být poměrně hodně lehké, tak snad větší problémy nebudou. A nebyly. Chutnalo to jako roštěnky, masíčko se skoro rozplývalo v puse a rýžička se k mému velkému překvapení taky povedla. Zuzka prohlásila, že vařit už umím, takže se klidně můžu vdávat. Ha ha ha, to teda uhodla. A pak už následoval jen zasloužený odpočinek.

...mňamkozní roštěnky...

12. týden: 10. prosince 2007 - 16. prosince 2007

pondělí: Takže zase další pondělí. Ale tentokrát začíná poslední celý týden před vánocemi, který strávím tedy v Huelvě. Do školy jsem dneska dorazila asi v půl jedenácté. Vyřídila jsem emaily, pokecala s mamčou a bráškou Zdendou. Odpoledne se objevil Arizák, že už je jako z Japonska zpátky. A že dneska sice nemá čas, ale zítra že si společně sedneme a promluvíme si o té má prací tady. Pak začal básnit, jaké to bylo v Japonsku krásné a skvělé. No aby nebylo, když tam strávil čtrnáct dní. Takže jsem vážně zvědavá na zítra. Odpoledne jsem už školu zabalila. Na siestu jsem šla domů, dala si obídek a pak hupsla nakoupit. Přišla jsem z Carrefouru ověšená jak vánoční stromeček. Už v půlce cesty jsem myslela, že všechny ty tašky asi odhodím někam pod mez. Dneska byl nákup obzvláště těžký.

úterý: Dneska jsem se pustila do intenzivního studia španělštiny. Skoro celý den jsem si procházela slovíčka a gramatiku z učebnice španělštiny pro samouky. No a zase jsem čekala na Arizáka a na Tamaru, až si na mě udělají čas a sejdeme se kvůli mé práci. Po siestě jsem odchytila Arizu, jestli se teda dneska sejdeme nebo jaká. On hned volal Tamaře. Bavili se španělsky, ale já jim rozuměla. Když to Ariza položil, tak se mě zeptal, jestli jsem rozuměla. Jasně že jo. Náš meeting bude asi v šest, až se Tamara vrátí ze své hodiny. V šest se Ariza neobjevil a Tamaru jsem taky jít neslyšela. No co. Já už na to kašlu a vnucovat se nebudu. Nebo aspoň ne hned. Počkala jsem asi půl hodinky, a pak jsem se šla jen tak zeptat Arizíka. Tamara už u něj seděla. Byla tam i Macarena a třídili nějaké papíry. Tak si holt na mě počkali. Já na ně čekám celé dva a půl měsíce, tak co. A taky se mě nikdo neptá, jestli se mi to líbí nebo ne. Pak jsem se přesunuli do Tamařiny kanceláře. A začalo to, co jsem předpokládala. Prvně se mě Ariza zeptal, jestli budeme mluvit anglicky nebo španělsky. Ha ha. Super vtip. Jsem ráda, že ty naše hovory zvládám v angličtině. Španělsky bych rozuměla asi tak každé páté slovo. No a pak Arizák přišel se svým trumfem největším, že příští týden proběhne to dlouho očekávané školení ohledně toho mého přístroje. Skvěle, hlavně že jedu příští týden ve středu domů. A kdy že to školení bude? V úterý a ve středu. Takže všechno se samozřejmě bude honit na poslední chvíli. Jak jsem předpokládala a čekala. Práci, kterou jsem asi měla zvládnout za celou dobu mého dosavadního pobytu tady, budu asi zvládat za zbývající týden. Další super zpráva byla, že to školení bude ve španělštině. No tak to se teda asi Ariza úplně pomátl nebo nevím. To mi to školení teda bude opravdu platný jak mrtvýmu zimník, když nebudu rozumět ani slovo. Takže super. No a poslední skvělá zpráva, zítra můžeme s Tamarou začít pracovat na hmotnostním spektrometru, což je část toho mého celého přístroje. S tím už jsem mohla začít nejmíň před měsícem. Ale jak je tady asi zvykem, tak všechno zase na poslední chvíli. Asi abych teď před Vánocemi neměla klid, nemohla shánět dárečky a užívat si to tady. Teď budu muset trávit čas v labině a makat jak šroubek. No ale aspoň se něco začalo dít a aspoň to je nějaké plus. Takže zítra nastává ten den práce v laboratoři, na který jsem tady celých 76 dní čekala.

středa: Do školy jsem se dneska doplazila asi půl jedenácté. No a jelikož jsme se včera s Tamarou nedomluvily na přesném čase, kdy se pustíme na výpravu a následnou práci do laboratoře, tak jsem na dnešní španělštinu nešla. Jsem holt pěkný záškolák. Nechci ale promeškat můj první den práce. Abych ale ve španělštině moc nezahálela, doplnila jsem si domácí úkol – slovíčka na téma oblečení, doplňky a části těla. Moje čekání na Tamaru se nakonec protáhlo. Jako kdybych to tady nečekala. Asi ve čtyři přiběhl Ariza, že Tamara přijde asi za hodinu. No super. Ale tak nějak mi neřekl, jestli mě vyzvedne a nebo kde ji mám hledat. Po hodině Tamara nikde a já už docela nervní. Takže jsem ji šla hledat já. A našla jsem v laboratoři. Takže moje práce začala. Tamara mi ukázala, kde najdu chemikálie, kde jsou váhy a tak. Pak jsme se vrhly na kalibraci přístroje. Práce až až. Pro dnešek jsme skončily asi v půl deváté. Domů jsem přišla naprosto vyčerpaná a byla jsem ráda, že jsem hupla do postele. Zítra pokračujeme.

čtvrtek: Tak dneska další den práce v labině. Tamara mi včera řekla, že bude dneska v labině jen ráno a v poledne. Ale asi jsme se nějak špatně pochopily. Do školy jsem přišla už v devět. Jenže jsme si začaly dopisovat s mamčou, takže do labiny jsou dorazila až v jedenáct. Čekala mě příprava roztoků. Asi se z toho tady zblázním. Vůbec nevím, kde co je. Takže to znamená pořád někoho otravovat a pořád se s někým složitě domlouvat naší spangliš. No nakonec jsem to nějak zvládla. A nastala další fáze – měření. Vůbec netuším, co to vlastně měřím. Sice jsem se včera tak nějak naučila, kam do přístroje dát vzorek, co zapnout a jak měřit, ale problém je v tom, že já vlastně ani moc netuším, co měřím. Ta metoda jde naprosto mimo mě. A ke všemu se tady se mnou jedná tak, jako kdyby mě asi osvítil nějaký chemický a analytický bůžek a já ze dne na den naprosto všechno věděla a všemu rozuměla. Jenže tenhle zázrak se, bohužel, ani ve Španělsku nestane. Takže když se Tamary na něco ptám, tak se na mě dívá, jak kdybych byla naprostý debil. No a já si vlastně taky tak připadám. K tomu si občas ještě třeba neporozumíme, jelikož ani jedna nepoužíváme svůj rodný jazyk a všechno se řeší v angličtině. Takže to u mě dneska odpoledne vypadalo tak, že jsem seděla u přístroje a pokoušela se analyzovat něco, o čem jsem nevěděla absolutně nic. Asi v půl šesté mi psal Tobík, že vážně uvažuje, že langošovou párty, která měla proběhnout dneska v sedm, zruší. No já bych ji asi stejně nestihla, jelikož jsem zahrabaná v labině. Nakonec se tak stalo – langoš party zrušena a místo toho byla jen předpárty u Tobíka se začátkem v devět. Takže v půl osmé ze školy domů, rychle se najíst a v půl deváté jsme už se Zuzu vyrážely směr Tobík. Cestou jsme se stavily do Lidlu pro rumík a colu. U Tobíka jsme byly první. Postupně se sešel celý český kampus, doplněn o španělsky mluvící grupu – Fany, Pabla a Patricii. Večírek se pěkně rozjel. Negrina, Cubalibre a pivko tekly proudem. Všichni se skvěle bavili. No a někteří ji pak „měli jak z praku!“ Asi ve dvě nastal přesun na last erasmus party roku 2007 do Mombasy a pak do Burandera. Last party mě bohužel už nečekala. Já jsem naprala kurz domov, jelikož mě zítra čekalo další měření v laborce. Takže ve tři doma, umýt a spát.

pátek: Dnešní ranní vstávání teda nic moc. Původně jsem chtěla vstát brzo, ale po včerejším večírku jsem byla ráda, že jsem se vyhrabala z pelechu v půl desáté. Dneska už jsem po třetí v labině. No asi bych měla skoro oslavovat. Jelikož jsem měla připravené vzorky ze včerejška, tak jsem dnes celý den strávila u počítače, měřila a obměňovala různé parametry analýz. Opravdu skvělá zábava. Ani jsem nevěděla, jestli to dělám dobře nebo ne. Tamara tam až do siesty nebyla, takže jsem se ani neměla koho zeptat. Ariza se na mě přišel jen podívat. Asi kontrolovat, jak mi to jde a jestli vůbec něco dělám. Taky mi řekl, že školení bude v úterý od rána. No jsem zvědavá. Když přišla Tamara, tak jsem toho hned využila a zeptala se jí na nějaké info ohledně přístroje a jen tak mimochodem jsem se ujistila, jestli to, co jsem dneska celý den praktikovala na přístroji, mělo aspoň nějaký smysl a jestli jsem to dělala aspoň trochu dobře. Mimo měření jsem dneska v mezičase dokončila další týden na svých stránkách. Původně jsem chtěla doplnit týdny dva, ale prostě teď nějak nestíhám. Asi v pět jsem to ve škole zapíchla, zamávala Tamaře, která zrovna začínala laboratoře a prchala domů. Zuzča asi zrovna vstávala a pravda, po včerejším večírku nevypadala zrovna nejlíp (promiň Zuzu) a asi jí ani nejlépe nebylo. Takže já ze školy přišla a ona se tam zrovna chystala, i když jen na počítače. Maďarky taky dospávaly včerejší mejdan, takže jsem toho využila a dala vyprat várku prádla. Konečně nastalo období mého praní. Udělala jsem si těstovinky a zbytek dne už jen odpočívala.

sobota: Hned jak jsem dneska vstala, využila jsem volné pračky a dala vyprat další várku prádla. Jelikož zítra budeme mimo byt, tak jsme se Zuzou včera domluvily, že si dneska uvaříme dobroučký obídek – Zuzčiny kuřecí rolky a k tomu opékané brambory. Do vaření jsme se pustily asi v jednu. Zuza kuchtila rolky a já se vrhla do brambor. No a náš výsledný poslední společný předvánoční obídek byl naprosto skvělý. Mňam. Naprosto přecpané jsme vyrazily do města asi ve tři. Jelikož zrovna začínala siesta, tak byly všechny obchody zavřené. Až na hyper a super markety. Takže naše první zastávka byla v Hippercoru. Prošly jsme první patro, já nekoupila nic a Zuza ukořistila tričko. Další patro – já nic, Zuza další dvě věci. No já už se na to vykašlu. Hippercor prošlý, dvě hodiny v háji a dárky žádné. Takže do centra. Cestou jsme se ještě stavily na kafčo. No a pak nastalo prolézání různých obchůdků. No chvílemi jsem Zuzanku opravdu litovala. Jít se mnou nakupovat není zrovna nejlehčí. Jsem jednak strašně nerozhodná a pak ne všechno se mi líbí. Takže nejradši chodím nakupovat sama. Nakonec jsem nakoupila dárečky skoro pro všechny. Teda už zbývá jen dárek pro taťuldu. Ten dořeším v pondělí a hotovka. Po čtyřech hodinách běhání po městě jsme toho měly obě plné kecky. Takže jsme si na první zastávce, kterou jsme míjely počkaly na bus, který jede potřebným směrem, a hurá domů. Jelikož jsou naše maďarské spolubydlící tento víkend v Granadě, tak náš čekal opuštěný a studený byt. Nebaštily jsme se a Zuzka se pustila do nádobí, které zůstalo po super obídku. Když jsem se pak šla spršit a pustila teplou vodu, tak asi někde nastala nějaká chyba. Pět minut, deset minut a teplá voda nikde. Že bysme dostaly ještě teď před Vánocemi nemilý dáreček? No to snad není pravda. Když už máme plyn, tak se snad rozbije karma nebo co. V tomhle bytě se začíná pomalu rozpadat snad úplně všechno. Takže dnešní sprcha byla teda pěkně studená. Jen teda doufám, že karma jen stávkovala. No a po studené sprše ještě studenější postel. Po pobytu tady asi budu hodně otužilá.

...mňamka - kuřecí rolky a pečené brambůrky...

...Betlém na Hippercoru za tmy krásně svítí... ...a je tam i sobí dráha pro děti...

...radnice v Huelvě... ...vánoční výzdoba... ...večerní vánoční výzdoba...

neděle: Zima v noci je pořád horší a horší. Dneska jsem až do čtyř do rána myslela, že mně asi umrznout prsty u nohou. Kdybych chtěla do zimy, tak jsem mohla jet někam na sever a ne do Španělska. Ale možná že bych se na tom severu měla teď líp, protože tam se v domech aspoň topí a ne jako tady. Takže jsem spala skoro jako eskymák. Tři triko, rolák, mikina, zateplené kalhoty, dvoje teplé ponožky; slabá přikrývka, deka a ještě spacák. K ránu mi konečně začalo být aspoň trochu teplíčko. V jedenáct jsem se přemlouvala, jestli vylézt do té zimy a začít se chystat na výlet na pláž. Rozhodly jsme se totiž, že si ještě před Vánocemi uděláme letošní poslední setkání s oceánem a pro tento rok se s ním rozloučíme se všemi poctami. No a tady na pláži „nakoupíme“ nějaké dárečky domů v podobě mušliček. Takže v jednu směr Mazagon. Dneska jsme to stihly naprosto skvěle. Počasíčko, jak když vymaluje. Pláže jako by čekaly jen na nás. Lidiček co by na prstech obou rukou napočítal. Kdy bych si jen pomyslela, že se budu takhle 16. prosince procházet po pláži. Bylo to skvělé. Šplouchání vln, křik racků, sluníčko, lehký větřík, pohodička, klídek a relaxace. Kdo by takovou předvánoční neděli nebral? Člověk si tady těžko uvědomuje, že za týden tu máme Štědrý den. Dnešní den utekl až příliš rychle. Takže v šest zpátky do Huelvy. Hned jak jsme dojely domů, tak jsme se hrnuly vyzkoušet, jestli je ta karma opravdu rozbitá nebo stávkovala jen včera. Naštěstí aspoň trochu teplá voda tekla, takže jsem toho hups do sprchy. No a pak už jen najíst a šupky dupky vyhřát si postýlku na studenou noc.

...Památník Kryštofa Kolumba... ...a taky u továren se pěstují jahůdky...

...a tohle už je Mazagon... ...a oceán...

...a jednou oceánek se mnou... ...a nekonečné pláže...

...a nikde ani živáčka...

...spousta letních sídel na pobřeží...

...společné foto v čepičkách... ...a teď už sama...

...a to jsem vyhřívala... ...a taky jsem se opalovala...

...16. prosince na pláži... ...a zkusila jsem i vodu...

...všude spousta mušlí... ...zátiší s krabem...

...a pořád nikde nikdo jen my a spousta mušlí...

...krásné skály na pobřeží...

...a ještě jednou skály...

...malebné... ...taky bych taky chtěla mít jeden domeček...

...a ještě jedno společné foto v plávkách... ...tak pro letošní rok "ahojky oceánku"...

...maják v Mazagonu... ...a už jsme zase v Huelvě...

13. týden: 17. prosince 2007 - 20. prosince 2007

pondělí: Tak začíná poslední předvánoční týden. Poslední tři dny v tomto kalendářním roce, které budu trávit tady v Huelvě. Teď už všechno poletí strašně rychle a ani se nenaděju a budu doma. Dneska každý, kdo mi napsal na icq, začal větou: Tak už balíš? No ještě tak úplně ne. Zatím na to nebyl tak nějak čas. Budu se do toho muset pustit zítra. Dneska jsem hned ráno opět napěchovala pračku a čekala, až budu moct prádlo pověsit a dát prát druhou várku. Takže do školy jsem se dostala až v jedenáct. Ale stejně mi nic neuteče. Během dne jsem udělala optimalizaci a kalibraci přístroje a proměřila všechny standardní roztoky. Mezi tím jsem ještě zvládla přidat další týden na stránky. O siestě jsme šly se Zuzkou nakupovat do Carrefouru. Bylo nutné nakoupit zásoby jídla do mrazáku, jelikož až v lednu přijedeme, tak bude všude zavřeno. No a taky se dokupovaly poslední věci domů. Já už mám dárečky pro všechny, takže jsem opravdu hrozně ráda.

úterý: Dneska probíhalo školení kvůli tomu přístroji, na kterém budu měřit. Školení bylo ve španělštině. No a světe div se, já rozuměla. Sice ne úplně všemu, ale rozuměla. Mám z toho docela radost. Opravdu jsem myslela, že mi to školení bude na dvě věci. U přístroje jsme strávili skoro celý den. Teda až na hodinku a půl v době siesty. To byl čásek na oběd. Ten jsem ale dneska tak nějak nestihla. Jednak jsem chtěla dodat další týden na stránečky. No a pak taky volala Zuzča, že by potřebovala okopírovat nějaké části tří knížek, které mi s Blankou následně donesly. Takže jsem to stihla všecičko. Zuzka s Blankou šly ještě dneska do Hippercoru a koupily mně sherry. Takže budeme mít doma co pít. Domů jsem se dostala tak v půl osmé. No a hlavní úkol na dnešní večer bylo balení. Zítra už bych to nějak nestihla. A bylo to hrozné. Málem jsem u toho přišla o nervy. Zuzka mezi tím stahovala Blance nějaké fotečky, co jí chyběly. S mým nekonečným balením jsem nestihla ani jít se Zuzkou vyprovodit zbytek našeho českého kampusu – Blanku, Tobíka, Kubu a Bohouše na autobusák, jelikož už dneska odjíždějí směr Madrid a zítra odpoledne domů do Česka. Však já už tam taky brzo budu.

středa: Tak dneska naposledy v tomto kalendářním roce ve škole v Huelvě. Je to docela zvláštní pocit. Zítra už budu spát ve své postýlce DOMA. Dneska ale ještě mám další den školení ve španělštině na přístroji, se kterým budu po vánocích trávit dny a snad i noci. Takže vstávat v osm, umýt vlasy, dát vyprat povlečení a běžet do školy. Naštěstí už je všechno sbaleno a připraveno na postýlce. Ve čtvrt na tři jsem konečně ukončila svoje školní povinnosti, rozloučila se s Arizíkem a s Tamarou a rychle domů. Najíst se, dobalit, pověsit prádlo. A ve tři pá pá náš dočasný bytečku v Huelvě a vzhůru se spoustou věcí do Sevilly. Ověšená jak vánoční stromeček jsem našla hostel, který byl podle mapy co nejblíž zastávce letištnímu busu, abych nemusela zítra ráno pochodovat za tmy přes celou Sevillu. Sice chtěli dvacet euro, vydřiduši, ale co se dá dělat. Aspoň nebudu přespávat na lavičce. A protože bylo ještě světlo, šla jsem se podívat, kde že ta zastávka je. No ještě, že jsem to udělala. Bloudila jsem a hledala docela dlouho. Ale našla jsem. No a pak už zpátky na hostel a odpočinek a psychická a fyzická příprava na zítřejší cestu domů. I když z toho mám trošičku obavy. Ale už se tak hrozně moc těším domů, že bych tam už nejraději byla. Já už se tak stráááášně moc těším, že se to snad ani nedá slovy popsat. Takže už se na mě doma těšte!!! Já se na vás těším ještě víc!!!!

čtvrtek: To ranní vstávání mě asi jednou zabije. Lezla jsem z postele v 5:00, ale dneska jsem vstávala opravdu strašně ráda. Já už jedu domů!! Sice ještě přežít let, odlet ze Sevilly v 8:55, přestup v Barceloně a další let do Prahy. Hlavně aby se mně někde neztratil kufr (mám v něm dárečky pro svoje zlatíčka)!! A pak v 16:15 přistání v Praze Ruzyni. Doufám, že tam na mě bude někdo čekat. A čekala, maminka. Pak přijel bráška s autíkem. Naložili jsme věci a potom už jen cesta domů do Srmčku. Cestou ještě zavolat Moničce, která se už doma nemůže dočkat; babičce, která je zrovna v nemocnici, ale zítra ji mají pustit a taky sestřenici Ivulce, která už mi psala brzičko ráno, že se na mě těší. No a pak už jen spousta pusinek a objetí.