Haňulinka_Španělsko | Španělsko

Španělsko - říjen...

2. týden: 1. října 2007 - 7. října 2007

pondělí: Dneska se skoro nic nedělo. Kromě toho, že pršelo a bylo docela hnusně, proběhl hned ráno (10:00) rozřazovací test do kurzů španělštiny. Jelikož jsem španělštinu už nějaký ten pátek neviděla, tak to taky tak dopadlo. Jsem v A1 začátečníci. Takže začnu se španělštinou od začátku. No, možná je to i dobře. Jak jsem byla tím testem rozjetá, tak jsem si vypsala nějakou španělskou gramatiku. Snad mi to aspoň k něčemu bude. Jinak jsem pracovala na rešerši a psala si s maminkou.

úterý: Ráno začalo snídaní pro Erasmus studenty. Nejdřív se asi dvě stě studentů sešlo v sále, kde k nám promluvil nějaký papaláš (asi rektor nebo kdo). Jelikož na nás mluvil španělsky, tak z toho většina lidí stejně nic neměla. Taky jsme byli, tentokrát už v angličtině, poučení, jak se bránit proti nepříjemným náletů mosquitos (pro neznalé překládám - komárů) a pak taky co si pořídit na nadcházející období dešťů. Pláštěnky, holínky a další doplňky byly vskutku velmi slušivé... prostě nová španělská módní kolekce. No... ale nevím, nevím. Asi do toho nepůjdu. Není to zrovna můj módní styl. Snad největší pozitivum bylo, že jsme hned u vstupu dostali erasmácká trička s logem univerzity. Mám černé a je super. Pak jsem se přesunuli do vestibulu, kde na nás čekala snídaně ve formě kávičky a nějakých sladkůstek. Všichni si jistě dokážou představit, jak to asi vypadalo, když se na dva stoly vrhne stádo nenažraných studentů různých národností. Fakt super akce. Ale toho jídla mohlo být víc. Po snídani měla následovat prohlídka kampusu Carmen, na kterou jsme se se spolubydlícíma vykašlaly, protože stejně pršelo. Pak jsme se šly podívat na výsledky rozřazovacího testu. U nástěnky jsme zaslechly se Zuzkou krásnou češtinu a tak jsme se seznámily s našimi krajany Čechy. Zuzka si pak začala dopisovat s Tobiášem a domluvila na čtvrtek spicha.

...probíhá poučení o vhodné obuvi... ...zbyla po nás spoušť... .....takhle bylo dneska hezky....

středa: Nic zvláštního se nedělo. Celý den jsem hledala články na rešerši a psala si mamčou. Jinak maminka měla narozeniny. Takže všechno nejlepší.

čtvrtek: Skoro celý den jsem pořád vyhledávala články a informace na rešerši. V pátek má být erasmácký výlet po Huelvě. Ariza mi ale řekl, že se v pátek sejdeme kvůli mé práci. Tak jsem mu aktivně napsala email, že bych chtěla na výlet a jestli by se schůzka nedala přesunou na příští týden. Nakonec jsem ho stejně ještě večer potkala, tak jsem se s ním domluvila přímo. Španělsko je skvělá země, kde se nic neřeší a heslo dne zní: "Maňana!" (zítra!) a traquilo (v klidu!). Takže na výlet se jede. Večer měla být erasmus párty v Aqualonu. Začátek 23:30. Ještě před tím ale Zuza domluvila s Čecháčkama, kteří tady taky pobývají, seznamovací meeting při pivku. Sraz v 8:30 na autobusáku jsme opět malinko nestíhaly. Autobusová doprava po městě se celkem zajímavá a pro neznalé situace těžko pochopitelná. Prostě Španělsko je holt Španělsko. Na autobusáku jsme se sešli s Blankou a Tobiášem. Chvíli jsme si tam na lavičce povídali při pivku a pak jsme se přesunuli k vodě. Cestou jsme se stavili koupit Tinto de verano (což je červené víno se Spritem nebo limetkou). Je to fakt hodně mňamkózní pití. V přístavu se k nám připojili Kuba s Bohoušem. Takže je nás tady šest Čechů. Jelikož šest lidí už je celkem grupa a ještě k tomu jsme byli grupa s alkoholem, byli jsme okolo jedoucí policií taktně upozorněni, že to teda ne a že bysme asi měli naši párty rozpustit. Nutno říci, že strážci španělského zákona byli ale docela milí. Tak jsme se přesunuli směrem ke konání erasmácké párty a cestou pili tinto. Ono se totiž tady za chůze pít alkohol může. Pak jsme se ještě trochu prošli Huelvou a skončili jsme na erasmus párty. Domů jsme se se Zuzou dostaly tak ve čtyři. Bylo to super.

...tak to jsme my, Češi v Huelvě...Zuzka, Bohouš, Kuba, Blanka, Tobik a já...

pátek: Poznávací výlet po Huelvě měl začít v 10:00. No jelikož jsme ve Španělsku, tak nikoho neudivilo, že jsme ještě v půl jedenácté stáli před školou. No a taky se malinko protáhla erasmus párty, takže všichni byli trošičku zpomalení. Čekání jsme si krátili lehkým fotbálkem v kroužku. Nakonec jsme naskákali do autobusu. Náš multi jazykový průvodce Manu byl skvělý. Chvíli na nás mluvil španělsky, hned nato zase anglicky. První zastávka byla u hřbitova s krematoriem. No to nám ten výlet teda pěkně začal. Pak následoval park Moret s výhledem na Huelvu, Santurio de la Cinta, molo, památník Kryštofa Columba (Columbus totiž z Huelvy odplouval objevit Ameriku). Další pak byla prohlídka města se zastávkami - Catedral de La Marced, Barrio Reina Victoria. Ani jsme se nenadáli a už to bylo odpoledne a konec výletu. Domů jsme přišli uchození a zničení. To nám ale nebránilo v tom, abysme si večer ještě zašli na Ferii de la Tapaz. Ferie de la Tapaz byla slavnost jídla. Na Feriích se vždycky všichni sejdou, jí se, pije, klábosí. Na některých Feriích se chodí ve španělských krojích, jezdí se na koních, v kočárech. Ferie de la Tapaz byla o jídle. Všude spousta lidí a nekonečné fronty. Ale byl to zážitek.

...Manu... .....tak tohle je Huelva..... ...park Moret...

.....Santurio de la Cinta.... ...molo z mola.... ...památník Kryštofa Columba...

...Catedral de La Marced... ...Barrio Reina Victoria...

... a tolik nás na výletě bylo...

sobota: Super den. Celý den na pláži v El Portilu. Ráno (teda ve 12:15) jsme vyrazili autobusem do El Portilu. Sraz byl na autobusáku ve dvanáct. Jeli: já, Zuzka, Blanka, Kuba, Tobiáš, Bohouš a naše dvě maďarské spolubydlící - Melinda a Nora. Pláž byla naprosto skvělá, voda docela teplá. Leželi jsme a povídali si, Tobik pořád něco stavěl z písku, občas jsme zašli do vody. Hráli jsme vodní volejbal. No prostě pohoda, klídek. V 18:15 jsme busem nabrali směr Huelva. Když jsem se se Zuzkou doplazily domů, něco jsme sluply a šly jsme ještě nakupovat, jelikož jsme neměly ani co k snídani. Pak následovala párty u Kuby a Bohouše. Dorazily jsme tam asi v 23:30 (typicky španělský čas ) a česká párty už byla v plném proudu. Nutno říci, že kluci bydlí na začátku jakéhosi ghetta, takže cesta tam byla docela zážitek. Klukům jsme donesly české pivko (které u nás nechala Blanka) a my holky jsem měly Tinto de verano (což je červené víno se spritem - mňam mňam ). Rozcházeli jsme se asi ve tři.

....hurá na pláž... ...jak malebné...

...tak tohle je El Portil.... ...a tohle taky...

...no a takhle jsme se tam měli... ...tak už musíme zase domů... ...bylo tam krásně...

...El Portil... ...čekání na bus do Huelvy...

neděle: Dneska jsme chtěli jet na pláž do Mazagonu. Bohužel jsem ale tak nějak se Zuzkou zaspaly. Pak jsme ještě měly smůlu na autobus, který jel jednat pozdě a pak zastavoval na červenou snad na každé křižovatce, kterou jsme projížděli (a že jich v Hulvě je). Takže jsme na autobusové nádraží přijely asi deset minut poté, co nám měl jet bus do Mazagonu. Bus zrovna odjížděl, takže jsme mu mohly jen zamávat. Ještě jsme se rozmýšlely, jestli nezkusit Puntu Umríu. Nakonec jsme si ale řekly, že pojedeme domů, uklidíme, něco dobrého si ukuchtíme, budeme odpočívat, zaskočíme ještě na Ferii a kdyby náhodou zbyl nějaký čásek, tak že bysme mohly i studovat. Uklízet měla dneska Zuzka. Ale nakonec jsem se toho ujala já. Aspoň budu mít teď měsíc volno. Holky totiž sepsaly uklízecí pořadník. K obídku jsem si uvařily bramborovou kaši s přírodním řízkem. Mňam! (Až na tu mou trochu přesolenou kaši. Ale poživatelná byla.) No a pak jsme se flákaly a v sedm zašly s Melindou a s Norou na Ferii, která nakonec stejně začínala až v osm. Dala jsem si Lomo - houska s masem (asi vepřovým) a pak ještě choco frito - smaženou chobotnici. Obojí bylo mňam mňam. Večer jsme se pustily trochu do třídění fotek a trochu do studování.

...tak taky se Feria de la Tapaz pořádá... ...tak jdeme na to...

....copak si dneska dáme dobrého, aneb bez slovníku to asi nepůjde... ...to tam ale bylo lidí...

...choco frito (smažené chobotnice)... ...krevety v těstíčku... ...gambas fritas (smažené krevety) a kuřecí koule...

3. týden: 8. října 2007 - 14. října 2007

pondělí: Tak už mám letenku na Vánoce domů. Ta z Barcelony do Prahy se kupovala v pohodě. Problém je s tou ze Sevilly do Barcelony. Asi budu muset jít pěšky nebo co. Snad se to nějak vyřeší. Dneska jsem měla schůzku s Arizou. Nakonec tam ale byla i Tarama. Chtěli vědět, co jsem dělala u nás ve škole a co bych si představovala, že budu dělat tady. Nakonec jsme se nějak domluvili. Opět mám vyhledávat další články k metodě, kterou bych tady měla měřit. Domů jsem přišla asi v devět naprosto vyčerpaná. Pak jsme koukaly se Zuzkou na Kriminálky Miami, Las Vegas a New York. A hupky dupky do postýlky.

úterý: Dneska byla první španělština. Jsem docela ráda, že chodím do A1 - začátečníci. Výuka španělštiny jen ve španělštině je docela zajímavá, zvláštní a někdy zábavná zkušenost. No uvidíme, jak nám to půjde. Celý den jsem zase vyhledávala nějaký články. Takže se nic moc nedělo. Přišla jsem domů a chtěla si dát sprchu. Prvně tekla krásně teplá voda. Tak jsem se namydlila a ha... studená voda. Asi se vloudila nějaká ta chybička. Super... došel plyn. Ještě večer jsme volaly na dovoz plynu. Doufáme, že bombu přivezou zítra. Jinak se budeme mýt ve studené.

středa: Opět byla španělština. A opět jsem hledala ty blbý články. Už mi to leze krkem. No nic musím vydržet. Dneska jsem se dozvěděla jednu super zprávu!!! Potraviny konečně dostaly akreditaci na doktorandské studium, takže až se vrátím ze stáže, tak snad budu moct přestoupit a dokončit studium na potravinách. Druhá zpráva ale nebyla zas tak dobrá. Mamča zjišťovala na spořitelně, proč mi nejde koupit ta letenka ze Sevilly do Barcelony a zjistila, že nemám aktivovaný limit pro platbu kartou přes net. No super! Takže volání na servis 24 a zřizování limitu. Nechci vidět ten účet za telefon. Večer jsem pak zavzpomínala na staré dobré časy, kdy nám doma netekla voda a my si museli vodu na koupání ohřívat. Takže jsem vzala ten největší hrnec, jaký jsem našla (měl asi deset litrů) a ohřívala jsem vodu na sporáku, abych se pak mohla aspoň trochu ošplouchnout v teplé. Vážně super. Holt co se v mládí naučíš,...

čtvrtek: Dopoledne Zuzka hlídala, jestli nedovezou plyn. Já jsem ji střídala v půl dvanácté. Tak plyn nedovezli. Budeme muset pro bombu k benzince u Carrefouru. První varianta, že pojedeme s naším nákupním vozíkem padla. Druhý návrh: Pojedeme taxikem!! byl přijat. Domluvily jsme se, že v sedm se všechny sejdeme doma a spácháme akci - BOMBA! Po sedmé hodině jsme byly snad fyziky i psychicky připraveny v naší společenské místnosti u stolu. Zavolat taxi – to byl náš první úkol, kterého se zhostila Zuzka. Bohužel paní v telefonu jí pořád opakovala jakési číslo (49). Takže když Zuzka domluvila a líčila nám celou situaci, usoudily jsme, že to číslo mohlo znamenat čas, kdy má taxi přijet. To jako přijede až za 49 minut??? (V té době jsme ještě netušily, že to číslo 49 je číslo silnice, která začíná na Avenidě de Andalusia, u níž bydlíme, a vede až do Sevilly). No nic. Tak jsme vzaly bombu (teda Nora ji vzala) a šly jsme čekat před dům. Jelikož pořád žádný taxík na obzoru nebyl, šla se Zuzka (španělská spojka) s Melindou (anglická spojka) zeptat do obchůdku, který je v našem baráku, jak to teda chodí s voláním taxi. Paní byla velmi ochotná a naštěstí uměla dobře anglicky. Takže nejdřív holky poslala s napsanou španělskou větou na papírku k jedné blízké benzince a když ani tam neměli gas (plyn), tak nám zavolala taxi. Když taxik dojel, tak nám s milým panem řidičem domluvila, že chceme na benzinku za Carrefourem koupit gas a aby na nás počkal a přivezl nás zpátky. Tak super, konečně se věci trošku pohnuly kupředu a jede se pro gas. Celá naše multijazyková skupinka nastoupila do taxíku a jelo se. Byla to opravdu sranda. Na benzince pan řidič usoudil, že si ten plyn asi samy nekoupíme a tak nám ho i šel koupit. Nora ho zaplatila. No taky jsme zjistily, že ta bomba, kterou jsme dostaly, byla poslední a že chlapík, který přijel až po nás, už má smůlu a žádnou nedostane. To jsme měly opravdu štěstí. No a cesta zpátky domů už byla pohoda. Plyn byl v kufru a my štěstím bez sebe. Přijely jsme domů, zapojily plyn a mohly se konečně umýt v teplé vodě z kohoutku. Jaká krása a lahoda. Po tomto gas tripu ale večer nekončil. Teprve začínal. Na půl noc se chystala další erasmus párty. Ještě před tím jsme však měli v plánu předvečírek u Tobika, jak jinak než s Tinto de veranem a Sangrijou. Asi v jednu jsme se pak přesunuli na erasmus párty. Byla to noc plná zábavy, paření, tance atd. Jelikož to máme z města docela dost daleko (asi půl hoďky pěšky), tak jsme se domů dostaly asi v půl sedmé ráno. Když jsem šla těsně před sedmou do postele, vzpomněla jsem si na mamču a ostatní pracující lid u nás, který nemá svátek a který už je nějakou dobu v práci.

...gas trip...

pátek: Dnešní volný den jsme zasvětily krátkému cestování, kultuře a vzdělávání. Vstávání sice bylo nadmíru těžké, ale podařilo se a tak jsme byly já, Zuza a Nora připraveny na odjezd v 13:30 směr Rabida. Rabida je kousek od Huelvy. Je tam i jeden z kampusů university. Taky klášter a hlavně muzeum Kryštofa Columba, který právě odtud vyplouval objevovat Ameriku. Muzeum a zároveň i památník je moc pěkné. Jsou zde repliky všech tří Kolumbových lodí, které jsou volně přístupné. Takže jsme celé odpoledne prolézaly lodě a fotily o sto šest. Taky jsme se prošly kolem kláštera, ale jelikož byl zavřený, tak jsme se rozhodly, že se dovnitř půjdeme podívat až jindy. Později se k nám ještě připojili Kuba s Bohoušem. Na zpáteční cestě při čekání na bus, který mimochodem ne a ne jet, jsme si prožili nálet komárů, kterých je v okolí Huelvy díky nedalekým mokřinám dost a dost. Ale jinak to byl příjemně strávený den.

...Nora, já Zuzka... ...tam dolů teď půjdeme... ...aztécký kalendář...

...klášter v Rábidě... ...a ještě jednou zblízka...

...Foro Iberoamericano... ...a takle to tam všude kvetlo...

...že by Columbus?.... ...ale tohle už je určitě Columbus... ...a posádka...

....zleva: Santa Maria a Pinta... ....Niňa, Santa Maria a Pinta (ten kousíček vzadu)...

....Niňa ... ...Santa Maria (tzv. La Gallega; )... ...Pinta... (kapitán Vicente Yaňez Pinzón, Kolumbova oblíbená loď) (kapitán Martin Alonso Pinzón, z ní poprvé uviděna Amerika)

...á tady někdo šplhá vzhůru... ...dokázala jsem to... ...no dobře, tak radši zůstaneme při zemi...

...bylo to super... ...trocha přírody... ...a byli tam taky indiáni...

sobota: Odjezd 11:30 směr Isla Cristina. Isla Cristina je město asi 50 kilometrů od Huelvy a 15 kilometrů od Portugalska. Střed města je opravdu malebný (jak by řekla Zuzka). Kostely, uličky, historie. Pláž byla taky super. Mušle, písek, oceán a velké vlny. S blížícím se odpoledne se k nám ale ty vlny čím dál tím víc přibližovaly. No a pak jednou přišla jedna taková vlna...a zatopila Kubovi a Bohoušovi jejich ležení. Já se Zuzkou jsme si asi minutu před tím naše věci poodsunuly trošku dál od vody. To teda bylo štěstí. Den utekl strašně rychle. Do Huelvy jsme se vrátili asi v 18:00 pořádně unavení (kdo by řekl, že den na pláži může člověka tak unavit ). Den však ještě nekončil. Na večer byla naplánovaná bramborákovou párty u Kuby a Bohouše. Se Zuzkou jsme tam dorazily ta v půl jedenácté. No a jelikož se zjistilo, že není olej na smažení, tak jsme si zase daly procházku zpátky domů pro olej. Bramboráky byly naprosto dokonalé, prostě jedna báseň. A skládáme holt šéfkuchaři Tobikovi. A ten pohled na chlapy v kuchyni… no nemám slov. V pět domů a spát.

...tak dneska Isla Cristina... ...a už jsem tam... ...a kostel...

...Isla Cristina z mola... ...a už jsme na pláži...

...zatím dámská jízda (kluci dorazí později)... ...taky jsem tam byla...

... a takovýhle tam byly vlny...

...tak takhle jsem se měli...

...mušličky na pláži... ...naše ležení...

...no a pak přišla jedna taková vlna... ...a bylo vymalováno...

...bramboráková párty...aneb chlapi v kuchyni (tak tenhle pohled stojí za to)... ...no to bylo mňamkózní...

neděle: Dneska jsme měly naprosto volný den, kdy nebylo nic v plánu. Teda kromě jednoho...spánku. Nakonec jsme vstávaly asi v tři odpoledne. Daly jsme si se Zuzkou snídani a pak pokračovaly v lenošení. Jelikož jsme zavedly tradici nedělních "rodinných" obídků, tak jsme asi v pět začaly vařit - zapékané brambory s uzeným. Musím říct, že se nám to fakt povedlo. Vypadalo to báječně a chutnalo to skvěle. Po obědo-večeři šla Zuza do parku na net zavolat rodičům. Já jsem se pustila do umývání pračky a poličky ve skříňce v kuchyni. Zuzka došla asi v jedenáct a pak jsme do půl druhé poslouchaly muziku, Zuza upravovala fotky a já jsem si četla. Prostě taková normální neděle.

...tohle jsme si uvařily a bylo to mňam mňam...

4. týden: 15. října 2007 - 21.října 2007

pondělí: Dneska opět rešerše. Odpoledne ale na školu kašlu. Jdeme se Zuzou prozkoumat město. Nakoupily jsme pohledy a zjistily, že tady skoro nic nemají. No a pohledy jsme nakonec taky neposlaly. U kafíčka jsme se rozhodly, že si je napíšeme v klídku doma a pošleme je později.

úterý: Tak dneska zase španělština. Jelikož do školy chodím tak na desátou a španělština mi začíná v 11:30, tak za tu hoďku a půl stejně nic neudělám. Mamča mi dneska napsala zprávu, která mě teda zrovna moc nepotěšila. Můj drahý bráška Petiš málem přejel Betýska. No ještě že jen málem. Vůbec nevím, co bych dělala, kdyby to nebylo jen málem. Asi bych sedla na letadlo domů. Arizovi bych to vysvětlila jako úmrtí v rodině. Jediná pozitivní zpráva dnešního dne byla, že mi Zdenda objednal můj nový foťáček. Jinak to byl doslova den blbec. Krom toho, že se mi zasekl papír v kopírce, a já naprosto nevěděla, co s tím a samozřejmě nikdo nikde. Když mě pak zachránil Manolo, tak mi pro změnu zase došel toner úplně, takže bylo po tisknutí a kopírování. Večer u nás byla na návštěvě Blanka, která se přišla učit se Zuzkou španělštinu. Já jsem se španělštinou usínala. Napráskat si do hlavy slovíčka části těla a oblečení …. No fuj!

středa: Dneska zase španělština. No a pak taky schůzka s Arizou. Ta měla být v 16:00. Jenže to by tady nesmělo být všechno maňana a tranquilo. To pak člověk čeká a čeká a čeká. No a nakonec se Arizáka dočká, ale schůzka proběhne ve 20:30. Opravdu super. Ale prý jsem překonala Blančin rekord v čekání na schůzku s Arizou. No a to jsem se ještě dozvěděla, že musíme vymyslet můj pracovní plán. Že si mám objednat standardy a pročíst manuál a že mám jít zítra za Macarenou, která mně s tím má pomoct. Ale jak se domluvit s Macarenou, která naprosto vůbec nemluví anglicky, jen španělsky??? Tak to už mi ten chytrák neřekl. No a zítra … další schůzka.

čtvrtek: Tak po dlouhém odhodlávání jsem vyrazila do labin sehnat Macarenu. Na chodbě jsem potkala Fernanda, který mi řekl, že Macarena dorazí až v půl dvanácté. (No ještě že ten kluk umí anglicky. Jinak nevím, nevím.) Takže ve dvanáct jsem si dala cestu do laboratoří znova. Domluva s Macarenou byla opravdu dost zajímavá. Taková špengliš a ještě k tomu styl rukama nohama. Nutno říct, že jsme se nakonec nějak domluvily. Ona mi ukázala, kde na internetu objednat standardy, dala mi katalog, to kdyby náhodou na netu nebyly standardy k dostání. No s manuálem nastala trochu potíž, jelikož jsme ani jedna z nás nevěděly, jaký že to přístroj budu vlastně pro svou práci používat. Tak jsem si nějaký manuál vzala. Stejně mám dneska opět v 16:00 schůzku s Arizíkem, tak se ho můžu zeptat, jestli je dobrý nebo ne. Schůzka nakonec nebyla ani 16:00 ani v 20:30 jako včera, ale ve 20:00. Dostala jsem seznam asi padesáti dalších článků, které bych si měla nejlépe do zítřka nastudovat, jelikož zítra proběhne další schůzka. Tak jsem si ty články ještě vytiskla, no a v půl desáté šla ze školy. Hups!! Škola zavřená a kartička po Blance nefunguje. Co teď? No naštěstí jsem našla ještě jeden otevřený východ úplně na druhé straně školy. Ale už jsem si opravdu myslela, že v té škole budu snad i nocovat. No co. Polštářek jsem v místnosti, kde teď sedím, taky našla. Večer jsem pak místo erasmus párty seděla zarovnaná článkama. Super večer. Jinak bráška Zdenda dneska vezl věci Blance, která je dá Evči a ta mi je přiveze do Španělska. No a tramtadadááááá!!!! Mám foťák a příští týden ho budu mít tady.

pátek: U článků jsem nakonec stejně usnula, takže jsem všechno doháněla ještě dopoledne ve škole. V poledne přilítl Arizák s jedním z těch článků, které mi večer dal, a že je to naprosto super článek a že z něj budeme vycházet. Byl to ten článek, kterému jsem zrovna dvakrát nerozuměla. No to bude teda práce. Vycházet z něčeho čemu nerozumím, no, nevím, nevím. Pak jsme ještě šli hledat manuál do laborky, jelikož ten, který mi dala Macarena byl špatný. Takže mám manuál, haldu článků na prostudování a víkend před sebou. A podle Arize: don´t be worry a nebojte se na cokoli přijít zeptat. Super super super. Večer jsem ještě šla nakupovat do Carrefouru. Zase 30 euro v háji a po cestě s šesti igelitkama ruce jak šimpanz až k zemi.

sobota: Tak dneska zase na pláž. Tentokrát padla volba na pláž Punta Umbría. Aspoň nějaký odpočinek. Kašlu na všechny články a manuály. Dneska relaxuju. Koupání, opalování, sluníčko, klábosení, pláž, mušle….prostě pohodička. Tentokrát s náma byla i jedna ze spolubydlících Kuby a Bohouše - Estefanie. Je to učitelka španělštiny v Seville. Tak jsme se na pláži i něco přiučili. Domluvili jsem se, že v neděli bude barbeque. Takže když jsme se vrátili do Huelvy, tak jsem se ještě stavili nakoupit. Dokonce jsme v tom obchodě našli i něco jako chleba. Opravdu zázrak. Dosud jsme tady jestli jen bagety. Oni tady ani nic jiného neznají. Chleba byl sice drahý, ale moc dobrý.

...jde se na pláž... ...voda už na nás čeká...

...samá voda...

...tak tohle je Punta Umbría...

neděle: Dneska přiletěly do Huelvy Vítová a Evča. Dovezly mě i nějaké ty věci, které mi poslala mamča z domu. Když jsem ráno vstala, pustila jsem se do dělání špízů na dnešní grilování. Už včera jsme se Zuzkou zjistily, že nám jaksi chybí špejle, tak jsem vymyslela, že to můžeme navlíkat na nit. Celé dopoledne jsem navlíkala maso a zeleninu. Když vstala Zuzka, tak mě vystřídala. Pak už jsme jen odpočívaly a čekaly, až se ozvou kluci a půjdeme grilovat. Asi ve čtyři jsme se odebraly do parku Moret. Španělé mají úžasný zvyk, že se většinou v neděli chodí do parků a pořádají barbeque. Mají na to i vyhrazená místa. Je to super, když se takhle sejdou přátelé a rodina, všichni si povídají, baví se a jí. Seznámili jsem se tam s dalšíma Španělama, kamarádama Estefanie. Bylo to skvělé odpoledne. A naše špízy byly vynikající. Večer jsem ještě pogragulovala Zuzce (budoucí švagrové) k narozkám. A pak jsem se vrhla opět do učení - mučení - články, manuál, španělština.

...park Moret - místo grilování... ...a už se to dělá...

...a zase to zbylo na mě... ...tak kdy už to bude...

...mňamka už je hotová... ...česko-španělská společnost...

5. týden: 22. října 2007 - 28. října 2007

pondělí: Tak je tu další pondělí. Celé dopoledne jsem zase strávila na netu. Ve čtyři hodiny přišly Evča s Vítovou. Evča mi řekla, že věci dovezla a domluvily jsme se, že mi je ve středu donese. Měly domluvenou schůzku s Arizou jako obvykle na čtvrtou. Ariza, ale jako obvykle, dorazil až v pět. Do té doby jsme si povídaly a probíraly jsme, co je nového tady a u nás ve škole. Pak jsme šli s Arizou a s Tamarou na kafčo. Vítová mi řekla, ať jdu taky. Šla jsem, ale moc příjemně jsem si nepřipadala. Po návratu Vítová s Evčou pobíraly s Arizou spolupráci mezi našimi univerzitami a taky společně vymysleli, co teda vlastně budu dělat. To mě velmi potěšilo, jelikož po měsíci skoro nic nedělání už mě to tady docela nudí. Večer byly baby pozvaný od Arize na večeři. Vítová říkala, ať jdu taky, ale já odmítla. No co bych tam asi tak dělala?? A stejně jsem ještě musela na zítra napsat esej do španělštiny a naučit se slovíčka. No a taky mě trošičku ležela v hlavě malá výměna názorů po emailu s někým, na kom mi moc záleží.

úterý: Dneska opět španělština. Z eseje se nakonec vyklubalo povídání před tabulí. No super. Jelikož Evča s Vítovou dneska jely do Sevilly a včera jsem se dozvěděla, že tu Ariza odpoledne asi nebude, tak jsem si udělala volné odpoledne a naplánovala výlet do města. Už jsem se tady chtěla podívat po vánočních dárcích. Prošla jsem si různé obchůdky s oblečením a zjistila, že je tu buď všechno moc drahé a nebo že zrovna nemají věci podle mých představ. Nakonec jsem ale přišla domů s pár drobnostmi a taky s novým tričkem. Aspoň nějaká památka na Huelvu musí být. Večer mě opět čekala příprava na španělštinu.středa: Zase jeden z obvyklých dnů. Španělština a pak brouzdání po netu. Ve čtyři přišly Evča s Vítovou. Evča mi přinesla věci z domova. Konečně jsem držela v ruce svůj foťák, který jsem si vybírala tři čtvrtě roku. Je super a zamilovala jsem se do něj na první pohled. A bude se určitě brzo hodně hodit, jelikož na víkend máme v plánu výlet do Portugalska. Dneska jsem si i domlula na pátek s Arizou volno. Večer jsme se u nás s našima babama ještě stavily pro Blančiny věci. Vítová jí toho ale moc nevzala. Tak jí to budu muset buď přivést o Vánocích (teda pokud budu mít místo v kufru) a nebo jí to pošlu poštou. Jelikož už Vítovou zítra ani v pátek neuvidím, tak jsem se s ní rozloučila. Hasta luego a pozdravujte v Brně.

čtvrtek: Dneska musím nastudovat manuál k foťáku, abych aspoň trochu věděla, jak na něj, na potvůrku. A jelikož už do konce týdne nebudu na netu, tak jsem potřebovala dobýt energii od maminky aspoň přes net, a tak jsme si spolu psaly. Ptala se, jestli už jsem poslala ty pohledy. Samozřejmě, že na to nebyl čas. Takže večer - poslat pohledy. Naštěstí jsem našla schránku docela rychle kousek od našeho domu. Tak doufám, že pohledy dojdou brzo do těch pravých rukou. Večer vrcholily přípravy na prodloužený víkend v Portugalsku. Se Zuzkou už se hrozně těšíme. Ještě s náma mají jet Blanka a Tobik.

pátek: Tak hurá do Portugalska!!! Vstávání v půl osmé teda bylo docela krušné. Ale naše nadšení bylo velké. Ráno mi Zuzka řekla, že jí psala Blanka, že nakonec nejedou, protože toho mají s Tobikem moc do školy. Takže pojedeme ve dvou. Výlet začal tak tak všelijak. Městský bus měl samozřejmě zpoždění a ještě k tomu všemu to byla vyhlídková jízda po Huelvě. Celou cestu jsme se skoro modlily, abysme stihly bus v 8:45 do Lagosu. A naštěstí se podařilo. Super!!! Cesta busem ubíhala celkem rychle. A protože se v Portugalsku mění čas, tak jsme měly ještě o hodinu navíc. Lagos. Je to opravdu nádherné město. Hned na autobusáku jsme zjišťovaly, jak bysme se mohly dostat až do Sagresu, který je až na samotném konci Portugalska. Zjistily jsme, že tam bus jezdí docela často. Tak se tam možná pojedeme podívat. Pak jsme se vydaly hledat hostel. Cestou jsme narazily na námořníka, který nabízel výlet lodí kolem pobřeží. Tak jsme měly dilema, jestli Sagres nebo loď. No uvidíme. Nejdřív se musí najít nocleh a pak bude zábava. Hostel jsme našly celkem v pohodě. Ubytovaly se a vyrazily vyzbrojeny ručníky, foťáky a dobrou náladou do města. Naše volba nakonec padla na výlet kolem pobřeží. Musím říct, že to bylo skvělé, naprosto super. Na člunu jsme byly jen my dvě a kapitán lodi. Ty skály kolem pobřeží byly naprosto úžasné. A jsem moc ráda, že jsme o tuto podívanou nepřišly. Sice jsme si připadaly jako japonští turisté, ale fotky musí být. A když tam toho bylo tolik k focení a dívání, tak se nedalo odolat. Ale musím říct, že ty zážitky byly větší. Na fotkách to není úplně ono. Lagos jsem si naprosto zamilovala. Po návratu z výletu jsme se posilnily pizzou a tiramisu. Mňam. Prozkoumaly jsme pláže v okolí města a prošly se centrum. Byl to skvělý den. Lagos je okouzlující.

...tak tohle autobusové nádraží v Ayamonte ...čápi... ...fontána... ještě jednou uvidíme, ale tentokrát za tmy...

...most spojující Španělsko a Portugalsko... ...a to už jsme v Portugalsku...

... tak jsme tady... ...a která jachta bude moje...

...tady jsme bydlely... ...fakt byla jsem v Lagosu...

...Lagos... ...pevnost na pobřeží...

...tenhle člun nás poveze na výlet kolem pobřeží... ...a tohle je kapitán a průvodce...

...a už jedeme... ..."japonský turista"...

...most... ...tak tihle už se z výletu vracejí...

...a kdo najde slona?... ...kde je lidská tvář?...

...hlava velblouda... ...jak malebné...

...tak to bysme taky braly... ...a tam poplujeme...

...to je pohoda... ...to se musí vidět...

...a zase další skály... ...a tunelem ven...

...fakt se mi tady moc líbí... ...krása... ...jak je ta lodička malinká...

...foto domů... ...procházka kolem zálivu...

...teď si to tady trochu prozkoumáme... ...tak k tomu se nedá nic dodat...

sobota: Ráno nás vzbudily rány z děla. V Lagosu byl zrovna nějaký svátek či co. Posnídaly jsme v hostelu. A vyrazily na vlak do Albufeiry. Měly jsme ještě dost času, takže jsme se ještě trošku prošly městem. Vlaky jsou v Portugalsku asi tam na stejné úrovni jako u nás. Jen je trošku problém v tom, že ne vždy se zastávka jmenuje tak, jako místo, kde vlak zastavuje. To jsme pocítily na vlastní kůži. Zastávka Albufeira nebyla v Albufeiře, ale v nějakém městečku asi sedm nebo osm kilometrů od Albufeiry. Další problém je, že na nádraží nejsou žádné mapy a na zastávkách autobusů bohužel člověk nenajde žádný jízdní řád. Nezbylo nám nic jiného než jít do Albufeiry pěškobusem. Cestou jsme se stavily na kafčo a zjistily, že to v dálce je opravdu Albufeira a že tam sice jezdí bus, ale nás rádce (mimochodem velice fešný mladý muž ) naprosto netušil kdy a že nám může akorát tak zavolat taxi. Takže pěkně děkujeme a jdeme po vlastních. Když jsme asi po hodině došly do města, nestačily jsme se divit. Bylo to hnízdo turistů. Jeden turista vedle druhého. Najít informační turistické centrum bylo skoro nemožné, ale nakonec se zadařilo. Tak jsme se dozvěděly, že v Albufeiře není levný hostel, jak jsme si původně myslely. Takže nám nezbývalo nic jiného než se dostat do Fara. Před tím jsme ale ještě pro jistotu zavolaly do hostelu ve Faru, jestli vůbec mají volno a aby nás tak v devět čekali. Vlak jel až v půl osmé a jak jsme zjistily, tak bus na nádraží odjížděl v půl sedmé z města. Měly jsme dost času a tak jsme se šly plácnout na pláž. Voda byla sice studenější, ale vyzkoušet jsme ji prostě musely. A náš další zážitek z pláže byl …. no nezapomenutelný…. pět nádherných opálených chlapů jdoucích po pláži … no co víc povídat. Do Fara jsme přijely za tmy. Naštěstí byla hned u nádraží mapa (jaký to div ), tak jsme nastudovaly cestu do hostelu. No nastudovaly… já jsem ji vyfotila a pak jsme šly městem s foťákem v ruce a hledaly jsme, kudy tudy cestička do hostelu. Byla to celkem bojovka. Ale našly jsme. Jsme holt šikovný český holky. V hostelu jsme byly ubytovaný v pokoji s cestující skotskou babičkou, holčinou z Nového Zélandu, která už je půl roku na cestách po Evropě a s Finkou, která cestovat po Evropě začíná.

...tak jsme tu Albufeiru přece jen našly... ...centrum města...

...tunelem na pláž... ...taková byla v Portugalsku voda...

...a pláže... ...a nejhezčí fotky z Albufeiry...

neděle: Tak dneska Faro. Po noci prodloužené o hodinu navíc (měnil se čas) a po vydatné snídani v hostelu jsme vyrazily na prohlídku Fara, které jsou zatím viděly jen za tmy. Město bylo super. Ale na Lagos prostě nemělo. Jelikož byla neděle a všechno odpočívalo a spalo, tak nikde nebylo ani moc turistů. Prošly jsme si staré město. Všechno jsme si důkladně zdokumentovaly. Dokonce jsme k našemu překvapení našly otevřené informace pro turisty a jeden krámek, kde jsme nakoupily Portské a nějaký ten fíkový likérek. Normálně totiž bývá v neděli všechno zavřené. Na oběd jsme zakotvily u Mc Donalda. Happy meal a super dobrá zmrzlinka nás zachránily před smrtí hlady. Poobědová siesta byla na molu, kde jsme sledovaly vzlétající letadla z nedalekého letiště. No moc Fařanům teda nezávidím, když jim takové letadlo brázdí nad domky a zrovna nejtišší není. Pak nás napadlo, že se půjdeme zeptat na autobusové nádraží, kdy nám jede bus domů. Hups!! Paní na informacích nám řekla, že o víkendu nic do Španělska nejede. No super. Takže jsme měly na odpoledne o zábavu postaráno. Nastalo vymýšlení a realizace náhradního plánu - Cesta zpět domů do Španělska. Když byla přímá cesta domů nemožná, musely jsme se nějak dostat do Vila Real de Santo Antonio, pak nějak přes řeku do Španělska do Ayamonte, no a pak směr Huelva busem. Takže plán bychom teď měly a co realizace?? Přesunuly jsem se na vlakové nádraží a do Vila Real de Santo Antonio jsme se pustily vlakem. Cestou jsme si našly, že by měl přes řeku vést ještě nějaký další most, který měl být blíž než most, přes který jsme jely. Ve Vila Real bylo nádraží zase někde na okraji města. Takže nastalo opět bloudění a hledání mostu, po kterém bysme se dostaly do Španělska. Když jsme konečně našly vodu, nastal menší problémek. Koukáme vlevo a pak vpravo. Sakra kde je ten most?? Nikde. Oni ho sice na mapu nakreslili (teda aspoň na té naší byl), ale nějak ho asi zapomněli postavit. Takže tu řeku budeme muset asi přeplavat nebo si postavit vor a nebo snad přemluvit nějakýho toho rybáře, aby nás převezl na druhou stranu. No to je den. Takže jsme šly najít převoz s nadějí, že se dostaneme do Ayamonte lodí. Našly jsem!!! A naštěstí to bylo skoro za babku!! No a tak jsme si počkaly hodinku na lodičku a pobyly na ní deset minutek (teda jelikož jsme si musely posunout čas o hodinu dopředu, protože jsme přejížděly časová pásma, tak to nebylo deset minut ale hodinu deset minut). Takže jsme to zvládly. A pak už následoval jen běh Ayamontem na autobusové nádraží a hurá busem do Huelvy. Domů jsme dorazily naprosto vyčerpané. Ale výlet stál opravdu za to.