...copak to má ta Blanka dobrého v batůžku... ...opičí rodinka...
...mešita... ...ale foukalo tady pořádně...
... a ještě jednou s mešitou... ...no a ještě s majákem...
...tak to je Gibraltar... ...foto jako z Londýna... ...na hranicích...
...cesta do Tarify.. ...Tarifa - pláž...
...tam v dáli je Afrika... ...pevnost v dáli a pěkný fučák...
...monument v Tarifě... ...jak malebné...
...tak tohle je Středozemní moře... ... a tohle už je Atlantický oceán...
7. týden: 5. listopadu 2007 - 11. listopadu 2007
pondělí: Po noci strávené v autíku jsme v devět s Blankou vyrazily vyzvednout Zuzku a Honzu a hurá na prohlídku Cádizu.
Kafíčko jsme si dali na náměstí u katedrály. Prošli jsme si celou historickou část města (tu moderní jsme si totiž zvládli několikrát projet už včera večer 
). Cádiz je pěkné město, ale čekali jsme od něj trochu víc. 
K vidění je tu hlavně katedrála. A taky pevnosti na pobřeží. 
Pak už jsme nasedli do auta a namířili si to směr Jeréz de la Frontera. Zastávka byla naplánována pouze krátká, jelikož jsem potřebovala být tak ve čtyři v Huelvě, abych se ještě stihla dát do trochu přijatelného stavu a ještě zvládla meeting s Arizou.
No nakonec se Jeréz trošku prodloužil, protože jsme se stavili na mňamce. No a pak jsme hledali nějaký obchod v Manzanillou, která se tu vyrábí. Našli jsme. Obchůdek byl plný lidí, kteří se posilňovali vinným mokem. Nějaký staroušek nám prodal, to co jsme chtěli.
No a pak už hurá domů do Huelvy. Přijeli jsem asi v pět. Takže rychlá sprcha, která po tom prodlouženém víkendu bez hygieny a s přespáváním v autě opravdu bodla. No a pak šupky dupky do školy a schůzka s Arizou. No a večer … konečně postel.
...brána do starého města Cádizu... ...jedna z mnoha uliček... ...a jeden z kostelíků...
...a další kostel... ...vchod do katedrály... ...a další kostelík...
...katedrála v celé své kráse... ...pevnost na pobřeží...
...ještě jednou katedrála s mou maličkostí... ...a ještě jedna strážní pevnost...
...a to už jsme v Jerézu de la Frontera... ...město je kolébkou Manzanilly a Sherry...
...kostel ve středu města... ...aréna pro býčí zápasy...
...další monument... ...a hurá do Huelvy - most v Seville...
úterý: Brzo ráno odjížděli Zuzka s Honzou do Sevilly a odtud směr Barcelona. Dneska se nechtělo vůbec vstávat. Hned ráno jsem si dala vyprat nějaké věci. Ještě než jsem odcházela do školy, bylo prádlo vyprané a já mohla dát prát druhou várku. Bylo pěkně, takže prádlo rychle uschlo. Jelikož jsem včera nestihla udělat úkoly do španělštiny, tak jsem si řekla, že ji vynechám. Dneska mi to stejně nějak nemyslí. Na siestu jsem šla domů.Pověsila jsem zbytek prádla a aby toho nebylo málo, tak jsem ještě uklidila byt. To jsem ale šikovná. Podle rozpisu teď budu mít na nějaký ten týden od úklidu pokoj. S Arizákem jsme se domluvili, že dneska v pět snad konečně začnu pracovat v labině. Takže to chtělo trošku psychickou přípravu. 
V labině to byla celkem sranda. Přišla jsem na pátou. Nejprve se Tamara s Arizou snažili zprovoznit nějaký jiný přístroj. Když jsem viděla jejich připojení k počítači… no zajímavé.
Měli daný počítač jen na malé židličce, div že to nespadlo. Po hodině jsme se konečně přesunuli k přístroji, na kterým mám měřit. Pak nastalo zapojování různých kabelů. Tamara chudák běhala a zapojovala a Arizák kolem jen tak oprdelkovával. No pohled stál za to. Tak jsem tam tak seděla a pozorovala je. Stejně jsem jim nemohla nijak pomoct, takže co. Občas když šel kolem Manolo, tak jsme se na sebe jen tak podívali a oba si o probíhající scéně asi mysleli svoje. Když už bylo všechno zapojeno a zdálo se, že už stačí přístroj jen zapnout… hups, nastala chyba. Přístroj hlásil, že nemá dusík, takže bylo po měření.
Ze školy jsem šla asi v devět. Večer se u nás zastavila Blanka kvůli fotkám. No a taky jsme konečně zprovoznily španělsko-český slovník v notebooku. Hurá.
středa: Tak dneska jsem na španělštinu zase nešla. Nechtělo se mi. 
A ještě k tomu jsme měli pokračovat v práci v labině a včera jsme se s Arizou nedomluvili na přesné hodině. Takže teoreticky mohl přijít kdykoli. Celý den jsem zase surfovala na netu. Dneska na mě padla nějaká melancholická nálada a trochu i smutek. 
Potřebovala jsem spojení s domovem, vědět, že tam pro mě někdo je. Mamča mi psala, že u nás doma zrovna vrcholí malovaní a pokládání plovoučky v kuchyni. V plánu je i nová myčka. Pak ještě napsala Jíťa. Právě to jsem potřebovala. Jsem ráda, že mám takovou super kámošku. Včera jsem dostala email od Verči s fotkami malého Davídka. Je fakt strašně roztomilej a krásnej. No taky už by možná stálo za to si něco takovýho pořídit. 
Ale zatím určitě ještě nějaký ten čásek počkám. Když Ariza pořád nešel, tak jsem šla já za ním. Oznámil mi, že přístroj nejde a že vymyslel další metodu, kterou bych mohla zatím dělat.
No tak tím mě opravdu vůbec nepotěšil.
Zase další rešerše a práce navíc. To abych si taky pak ten pobyt prodloužila a nejen o půl roku ale hned o rok. Práce jak na kostele. Den utekl zase jako voda. No a zase jsem nic neudělala. Večer přijela Zuzka z Barcelony. Daly jsme do notebooku fotky a šly chrupkat. Teda já jsem si ještě psala s jednou osobou, o které se mi dneska v noci zdálo. Ta osoba byla i jeden z důvodů proč odjet do Španělska. Možná se mi trochu stýská. A možná jsem neměla psát a možná jsem neměla utíkat, ale co už. Minulost člověk nezmění a co ukáže budoucnost, to nikdo netuší.
čtvrtek: Dneska jsem se rozhodla, že kašlu na všechno a že budu tranquilo a budu se flákat. Rešerši k práci jsem už měla. Tak jsem si psala se Zuzkou (skoro švagrovou). Zrovna dělá nějaký kurz kvůli práci a bráška Zdenda mi říkal, že má možnost jet do zahraničí. Tak jsem se jí samozřejmě musela zeptat, jak se má a co a jak. Zvědavost je holt zvědavost. Pak jsem si ještě písla s mamčou. U nás zrovna finišuje předělávka kuchyně a bude se objednávat nová myčka. Takže to znamená konec mytí nádobí ručně. Odpoledne jsme se domluvily s Blankou a se Zuzkou, že jí zavoláme Skypem. Takže jsme asi hodinku povídaly. Pak jsem si hupla nakoupit do Carrefouru. Chtěla jsem jen pečivo a pití, ale nakonec jsem zase přišla s plnýma taškama. Večer jsem šla docela brzo spát (teda asi v jedenáct). Ráno nás čekal výlet.
pátek: Tak je tu další pátek bez školy. Dneska tu máme erasmácký výlet do Sevilly. Už jsme se na něj těšily dlouho dopředu. Sraz byl v devět u školy. Tam na nás čekaly přichystané tři autobusy. Když se tady řekne v devět, tak to znamená nejdřív v půl desáté. To je ten traquilo národ. Pak jsme naskákali do busů a hurá do Sevilly. Naše poznávací cesta začínala v parku Maria Luisa. Byli jsme rozděleni do čtyř skupin a měli jsme čtyři skvělé průvodkyně. Po procházce parkem jsme došli na Plaza de Espaňa. Tohle náměstí bylo vážně nádherné. Měli jsme zde krátký rozchod na nákup nezbytných suvenýrů (i já jsem zde něco málo ukořistila ) a zachycení skvělých okamžiků na fotky. A pak vzhůru na univerzitu de Sevilla. Tu řada z nás spojila s nezbytnou návštěvou místních záchodků. No a z univerzity následovala cesta přes malebné, úzké uličky, židovskou čtvrtí směrem ke katedrále s věží Giralda. Naprosto úžasná podívaná. Naše putování jsme zakončili na jednom z náměstí, kde jsme shlédli vystoupení sevillany. Super. A pak byl rozchod. Se Zuzkou jsme se rozhodly, že pro tento týden máme památek až až a že si Sevillu dáme určitě ještě jednou pomalu a v klidu. Pro dnešek že se budeme jen potulovat a trochu koukat po obchodech. Ještě před tím jsme si zašly s Melindou a s Norou na obídek. Daly jsme si chocos fritos – smažené chobotnice. Mňamka. Ale bylo toho až moc. Pak jsme se jen tak potulovaly po Seville a v půl šesté byl sraz na Plaza de Toros. No a v půl sedmé (opět se zpožděním) jsme vyrazili směrem k Huelvě. Domů jsme přijely asi v osm naprosto unavení, uchození a přesycení množstvím shlédnutých památek. Ale Sevilla je vážně nádherná a výlet stál za to. Doma mě únava nějak přešla a tak jsem se ještě pustila do španělštiny.
...naše průvodkyně... ...altánek... ...park Maria Luisa...
...blížíme se k Plaza de Espaňa... ...a už jsme tam... ...foto nesmí chybět...
...s Tobikem... ...malebné... ...zkouška vějířů...
...a celé náměstí Plaza de Espaňa... ...Blanka, Kristina a já...
...a ještě jednou se Zuzkou... ...univerzita v Seville... ...cestou jsme viděli...
...proplétali jsme se uličkami... ...a pak jsme ji konečně uviděli... ...Giralda...
...a tohle je katedrála s věží Giralda v celé své kráse...
...Plaza de Toros - aréna... ...Torre del Oro...
sobota: Po včerejším výletu jsme si dneska naplánovaly volný den. Chtěly jsme dospat minulý víkend a trochu si odpočinout. Dneska jsem se konečně po dlouhé době probudila s pocitem, že je mi teplo. Místo peřin máme totiž na přikrytí jen slaboučkou přikrývku a pak deku. Ale jelikož tady bývá přes noc docela zima a okna zrovna dvakrát netěsní, tak v noci klepeme kosu, hlavně na ruce a horní polovinu těla. Dneska v noci jsem přišla na vychytávku. Dala jsem si přes sebe jeden z polštářů. A pomohlo to. Ráno jsem svou vychytávku ještě dovedla k dokonalosti. Jelikož mi v noci polštář několikrát spadl na zem, tak jsem si na přikrývce udělala po stranách kapsy a polštář se tam dá lehce zastrčit. Po snídani jsem se pustila do lehkého úklidu pokoje. Pak následoval odpočinek, poslouchání muziky a taky dodělávání restů do španělštiny. Té teda bylo docela dost. Odpoledne uběhlo jako voda. Večer byl botellon u kluků. Mně se tam ale moc nechtělo. Takže jsem zůstala doma a dál odpočívala a Zuzka šla sama. To jsem ale lenoch.
neděle: Dneska se mi vůbec nic nechtělo. Ráno jsem vstala, nasnídala se a pak se pustila do španělštiny. Rozhodla jsem, že si vypíšu slovíčka. No a nakonec jsem nad tím strávila celý den. Teda asi v jednu jsem se šla odreagovat vařením. Udělala jsem rýži a k tomu směs masa, zeleniny a párků. Bylo to mňam. Zuzka zrovna vstávala. Přišla domů z večírku asi až v pět. Tak jsem se s ní o oběd podělila. Takže dneska se lenošilo a víkend byl zasvěcen španělštině.
8. týden: 12. listopadu 2007 - 18. listopadu 2007
pondělí: Tak je tu další týden. Poslední dobou mě vůbec nic nebaví a jsem ze všeho pěkně otrávená. Je to z toho, že ve škole nic nedělám. Tak jsem dneska zase byla za Arizou a zase jsem se dožadovala odpovědi na zcela jednoduchou otázku: Kdy už konečně začnu něco dělat?! No a zase to jejich tranquilo. Musíme se domluvit s Tamarou a objednat kolonu. S Tamarou to snad vyřešíme ve středu. Kvůli koloně jsme se byli podívat v labině, jestli tam nějaká je. Byla, ale bude lepší objednat novou. Takže Fernando dostal úkol objednat kolonu a já jsem mu u toho měla asistovat. Ariza šel zatím na oběd. Ani jeden jsem si teda moc jistý nebyli, která že to kolona je tam pravá. Ale nakonec jsme něco objednali a budeme čekat.
úterý: Tak dneska byla španělština. Opět jsem ji tak nějak nestihla. No a vlastně se mi tam ani nechtělo. Radši budu samostudovat. Arizák jel dneska do Malagy, kde dělá porodce nějaké soutěže. Ještě včera se mě ptal, jestli jsem tam už byla. (Jak kdyby mě chtěl vzít sebou, ha ha ha) No nebyla, ale ráda bych se do Malagy, Cordoby a Granady někdy podívala. Takže další den jako každý druhý. Brouzdání po netu a icq. Konečně jsem taky dodělala do nějaké slušné podoby moje stránky, teda aspoň první měsíc. Takže jsem rozeslala email, že kdo chce, tak může juknout na fotky a na můj deníček ze Španělska. Postupně na nich ještě budu pracovat a dopilovávat je. No zatím stejně nic moc nedělám, takže je na to času dost.
středa: Dneska se mi vůbec nechtělo z postele. Ale nakonec jsem se přemluvila. Stejně do školy chodím jen na net. Dneska jsou dokončila na stránkách víkend v Portugalsku. Taky jsem se věnovala španělštině. Teda aspoň samostudiem. Na výuku jsem zase nešla. Vyplnila jsem si cvičení v učebnici mučednici. Jinak s měřením samozřejmě nic nového, což se dalo očekávat.
čtvrtek: Tak dneska proběhl další útok na Arizáka. Samozřejmě, že ve středu s Tamarou nic nevyřešil. Takže další slib, že to určitě udělá dneska odpoledne. Tak to jsem teda hrozně zvědavá. Uvidíme, uvidíme. Zatím to s tím jeho tempem domluvy vypadá, že asi začnu měřit až v prosinci, ne-li po Vánocích. No a pak všechno budu honit na poslední chvíli a nebo si ten pobyt tady budu muset prodloužit nebo co. Sice se mi tu moc moc líbí, ale že bych tu chtěla zůstávat na další půl rok, tak o tom stoprocentně přesvědčená nejsem. O siestě jsem dneska nešla domů, jelikož jsem měla jídlo sebou. Tak jsem si vytiskla jednu v knížek, které jsem si před odjezdem neskenovala. Aspoň bude co číst.
pátek: Na dnešek jsem dostala od Blanky úkol, že mám dát Elise věci pro jednoho jejího kamaráda. Jelikož věci byly u Zuzky v pokoji a večer jsme je zapomněly nachystat, ráno se mi nechtělo Zuzku budit, tak jsem jí napsala vzkaz, aby mi je přinesla do školy. Byla asi jedna a Zuza nikde. Tak jsem vyrazila pro věci sama. Zuzka ještě chrupkala. Dospávala spánkový deficit ze všech minulých víkendů, které jsme trávily na cestách a taky únavu ze spousty úkolů, které měla. Elisa v laborce nebyla a od Macareny jsem se dozvěděla, že už dneska odpoledne asi nepřijde. A Ariza u sebe samozřejmě taky nebyl, abych mu ty věci pro Elisu dala. Takže v pondělí. Ze školy jsem šla brzo – asi ve čtyři. Potřebovala jsem jít ještě nakoupit a stejně jsem tam nic nedělala. Do Carefouru se mnou nakonec vyrazila i Zuzka. Šly jsme jen pro pár věcí a nakonec jsme tam zase nechaly skoro jmění. Nevím, co se dneska dělo, ale to by člověk nevěřil, kolik se dneska vyrojilo hezkých Španělů.
A že jsme jich po cestě ale i v Carefouru potkaly. Tak aspoň se je na co koukat. Domů jsme zase přišly ověšený igelitkami jako vánoční stromeček. Zuza šla pak do školy na net. Já jsem ji ukuchtila k jídlu lečo. Bylo to mňam. No a pak už jen odpočinek a spánek.
sobota: Je 17. listopadu. U nás v rodné hroudě svátek, taky je to den jako každý jiný. Doma spousta sněhu, tady krásně slunečno, i když už je cítit podzim. Doma rodiče jeli vlakem duchů do sklípku, tentokrát prý oděni v červeném a Petiš s Mončou zase do Prahy na psí výstavu a já taky jen výlet po Huelvě. No a taky má dneska druhé narozeniny můj drahoušek největší – Beťásek. Dopoledne jsem písla Monči smsku, že jim držím pěsti na výstavě (mimochodem Eimiška zase zabodovala a přivezla si další ocenění) a že Béťovi přeju všechno psi nej. 
Pro něj byl asi největší dárek výlet, on totiž jízdu v autě miluje. My v Huelvě jsme na náš výlet vyrazily asi v půl druhé. Do města jsme šly pěšky. Jelikož máme v bytě docela zimu, tak jsme se v domnění, že je venku asi tak stejně, dostatečně oblékly. No už když jsme vyšly před barák, tak nás bacilo teplíčko. Převlíkat už se nám jít nechtělo a taky kdo ví, jak bude večer, takže jsme hodily mikiny do tašek a hurá na cesty. No a jelikož jsme nespěchaly, tak proč neprozkoumat neznámou část Huelvy?! Dostaly jsme se do nějaké luxusní čtvrti. Vyplazily se až nahoru na kopec a odtud byl nádherný výhled na Huelvu. Všechno jsme zdokumentovaly a pokračovaly v hledání výhledu na Plaza de Toros a na arénu. Našly jsme. Pro první výhled jsme se proplétaly skoro roštím, ale stálo to za to. No a pak jsme přišly ještě na hezčáčtější výhled. Cestou jsme postupně odložily i trička a šly jen v tílku. Na polovinu listopadu je to trochu nezvyk. Všude už se začíná objevovat vánoční výzdoba. Naše další kroky vedly do Aqualonu, kde jsme si daly papkání a kafčo. A taky se k nám přidala Blanka. A pak už jsme jen couraly po městě a trochu nakupovaly. Nakupování vánočních dárků pro druhé se nakonec trošičku zvrhlo v nákup dárků pro nás samotné. Ale co, musíme si udělat radost. Já jsem si taky konečně koupila velký kufr. Bude lepší než ty cestovky, se kterýma jsem dojela. Domů jsme dorazily asi v deset. Vydělaly jsme maso na zítřejší gulášek. Něco málo pojedly a šly spát.
...jeden kruhový objezd... ...hurá vstříc nových dobrodružstvím...
...a všude samé palmy... ...altán v parku...
...a všude samé pomerančovníky... ...růžová chaloupka... ...a zase pomeranče...
...Huelva... ...a ještě jednou tentokrát se mnou...
...výhled na Plaza de Toros... ...a ještě jednou...
...La Merced... ...La Merced - Universidad de Huelva... ...a ještě jednou trochu nakřivo...
...Blanička a Zuzanka... ...vánoční výzdoba v Huelvě...
neděle: Vstávala jsem asi v půl jedenácté. No co, tady je to normální. Pak jsem se pustila do vaření guláše. Byl to můj úplně první pokus o guláš. Mamča mi napsala recept, takže proč to nezkusit, když jsme na něj měly tak strašnou chuť?! Guláš se nakonec povedl a musím říct, že byl strašně moc dobrý. Já jsem tak šikovná. No a zmrzlinový dezert byla třešnička na dortu. Odpoledne jsem zase strávila se španělštinou. Učení mučení jsem prokládala odpočinkem. Venku bylo zase strašně krásně. Jsem zvědavá jak dlouho to pěkný počasí ještě vydrží. Už tu dávno má být období dešťů.
...gulášek a dokonce i chleba...
Tahle dvě místa od sebe dělí asi 3065 km. Vlevo jsou obrázky z rodné vesničky Smrček, no a vpravo jsou obrázky z Huelvy. Takhle to vypadá v půlce listopadu.
...a pořád sněží... ...a pořád svítí sluníčko...
...to je sněhu - uděláme si tunel... ...tak taky je voda v kapalném skupenství, ale jen ve fontáně...
...to je paráda... ...a tohle je taky paráda...
9. týden: 19. listopadu 2007 – 25. listopadu 2007
pondělí: To pondělní vstávání mě asi jednou zničí. Takže jsem do školy dneska přišla až na půl jedenáctou. No co stejně nic nedělám, tak proč se honit. Před obědem si přišla Elisa pro jídlo do místní ledničky. Tak jsem toho využila a hned jí dala věci od Blanky. Vyřídila jsem Blančino pozdravení a jelikož jsem měla Blanku na ICQ, tak jsem jí hned mohla předat pozdravy od Elisy. Zbytek mého pracovního dne ve škole jsem strávila nad španělštinou a pilováním stráneček.
úterý: Tak jsem to s tím obdobím dešťů asi zakřikli nebo co. Dneska bylo hnusně. Kromě toho, že lilo jako z konve, tak foukal pěkný fujavec a o té strašné zimě ani nemluvím. Jestli takhle bude až do vánoc, tak to se teda máme na co těšit. I přes tuto velkou nepřízeň počasí jsem se rozhodla, že na dnešní španělštinu půjdu. Těch pět minut, které jsem musela strávit venku, jsem přetrpěla. Španělština proběhla jako obvykle. Žádná velká sláva. Ale pak ta cesta zpátky na fakultu … no fuj. Pořád lilo a nikdo se v tomhle počasí neodvažoval ani vystrčit nos ven ze dveří. No nakonec přece jen malinko liják polevil. Takže nasadit kapuci a poklusem na naši fakultu. Cestou jsem potkala Tamaru. Tak jsem toho využila a zeptala se jí, jak to teda vypadá s mou prací??? Když mi nedokáže odpovědět Arizák, tak se holt musím pídit jinde. Tamara mi řekla ne příliš radostnou zprávu. Musím bohužel čekat dál, jelikož zatím není nikdo, kdo by mi vysvětlil, jak se na tom zatraceným přístroji dělá. Takže čekáme na švýcarského maníka, aby mi to vysvětlil. Super. Tamara sice chápe, že už mě to čekání vadí a je to odporný, ale bohužel s tím asi nic nenadělá. Ach jo. Začínají mě opouštět síly. Naštěstí je tu mamča, které se můžu ze všeho vypsat. Je to můj andělíček na netu. Takže čekání pokračuje. Na obídek jsem jsme si se Zuzkou daly zbytek gulášku. Byl fakt super. No a odpoledne jsem přidala na stánečky další týden mého pobytu ve Španělsku. Taky jsem si psala s bráškou Zdeníkem a dostala jsem krásný email od skoro švagrové Monči. Takže aspoň trochu vím, co je doma nového a jak se mají naši psí miláčci.
středa: Naštěstí to vypadá, že se počasí umoudřilo. Sice už nejsou dvacítky a výše jako dřív, ale zase svítí sluníčko a hlavně neprší. Tak dneska zase španělština. A spousta úkolů. No fuj! Ale příští středu prý španělština odpadá. Odpoledne jsem skákla do Carrefouru pro čerstvé bagety. No nakonec to zase nebyly jen bagety, co jsem dovlekla domů, ale nákup za deset euro.Ale jíst se prostě musí. A po lehkém obídku jsem zase ve škole strávila nad úkoly do španělštiny a sepisováním gramatiky, kterou jsem zatím probrali.
čtvrtek: Dneska jsem pro tento týden byla naposledy ve škole. Zítra nás totiž čeká exkurze. Tento týden jsem se s Arizákem vůbec neviděla. Stejně by mi asi nic nového neřekl a informace už mám od Tamary. Dneska jsem se pustila do rekonstrukce mých stránek. Čím jsem tu delší dobu, tak tím míň jsou stránky přehledné. Takže to chtělo dělení aspoň po měsících, aby se v mém pobytu ve Španělsku dalo líp orientovat. I když teda netuším, jestli je vůbec někdo čte. Vzkázků moc nepřibývá. Jinak jsem si zase psala s maminkou, které se mimochodem strašně moc stýská (mně po ní taky) a s bráškou Zdendou, který jede v sobotu na koncert do Prahy (moc mu to přeju). Tak jsme spolu řešili, jak se tam vůbec dopraví. Odpoledne se taky na skok přihlásila Jíťa. Ale jen mi poslala zprávičku a hned zase běžela. No tak to vypadá, že toho všichni mají moc a na mě se prostě kašle. Holt nejsem aktuální.
pátek: Hurá na exkurzi. V rámci jednoho Zuzčina předmětu (základy kulturního vzdělávání nebo jak se ten kurz jmenuje), nás Zuzka přihlásila na exkurzi. Exkurzi jsme začaly v deset. Bylo nás asi dvacet z toho jen dva kluci plus asistent vyučujícího Pablo. Z českého kampusu se zúčastnili: Zuzka, já, Blanka a Tobik. Naše první cesta směřovala do Almonte. Tak jsme vyzvedli pana učitele mučitele a hurá na prohlídku Almonte. Začínali jsme na radnici. Paní průvodkyně byla velice milá a k našemu překvapení mluvila anglicky. Radnice byla...no prostě radnice. Pak jsme prošli město a hlavně jsme navštívili etnografické muzeum. Bylo to prima. Z Almonte jsme pokračovaly do El Rocío. Tohle pueblo je známé především kostelem s Madonou z El Rocío, na jejíž počest se každoročně o svatodušních svátcích koná féria – velký španělský svátek, kdy se jinak do slušného zapadákova připomínající divoký západ sjede přes milion lidí. Tančí se, posedává se, veselí se, pije se, modlí se. Nechybí tradiční obleky a typické španělské pestrobarevné kroje. Musí to být super zážitek. Celý tenhle svátek je popsán a zdokumentován v místním muzeu. V El Rocíu jsme si nakonec dali asi dvouhodinovou siestičku v místní cafeterii. Poslední část naší cesty vedla do národního parku Doňana. Prošli jsme si jen část parku a podívali se do nedotčené přírody. Stejně nás v únoru čeká do Doňany ještě jedna exkurze. Cestou jsme se výborně bavili. Počasíčko bylo jako když vymaluje, krásně, sluníčko svítilo, ptáčci zpívali. Do Huelvy jsme dojeli v půl sedmé. Cestou začalo pršet, což nikoho moc nepotěšilo. Ale větru a dešti neporučíš.
...radnice v Almonte... ...malebné...
...zase ta vánoční výzdoba... ...Virgen del Rocío... ...uličky Almonte... ...muzeum a naše průvodkyně...
...muzeum v Almonte... ...rybářská chýše...
...jeden z exponátů... ...a druhý...
...tady teď asi budu bydlet... ...všechno jsme si museli osahat... ...podkova pro štěstí...
...muzeum El Rocío... ...panáčci nám ukázali různé způsoby obživy v tzv. marismas (mokřinách)...
...tyhle brány se staví na počest Madony z El Rocía...
...a ještě jedna brána... ...kostel kde je Madona umístěna... ...Virgen del Rocío...
...místo, které navštíví milióny lidí... ...a ještě jednou...
...koníčci se pasou v dáli... ...laně z toho čekání na lidičky úplně zkameněly...
...El Rocío aneb zapadákov trochu připomínající divoký západ...
...Doňana začíná... ...vzhůru do mokřin... ...jedno společné foto...
...marismas (mokřiny a močály)... ...jedno foto, že jsem tu byla....
...podzimní krásy národního parku Doňana... ...a jde se dál...
...borovicový háj... ... tohle už je travinový háj...
...a zase mokřiny... ...a všude kolem prales travin a bylin...
...kampak ta cesta vede... ...tak tohle je Doňana... ...jen po vyznačených cestách...
sobota: Tak na dnešek byl v plánu nákup v Carrefouru aneb každotýdenní doplnění potravin. Jelikož jsme jako každý víkend vstávaly poněkud později, nakupovat jsme šly až v jednu. Nákup proběhl celkem bez větších problémů. Tašky byly naplněny a peněženky naopak vyprázdněny. Po nákupu jsme se chtěly v Carrefouru stavit na kafe, ale nakonec jsme se rozhodly, že se na kafčo stavíme až u nás. I když já kafčo zrovna dvakrát nemusím, tak jednou za čas si to dám. No možná jsme si radši měly nechat zajít chutě. Když jsme přišly do kafetérie La Abuela (překlad babička) u našeho domu, na zahrádce pod stanem nikdo neseděl. Ani nevím, co nás to napadlo, ale poskládaly jsme si tašky na židličky u jednoho ze stolků. Já měla jen igelitky s nákupem a Zuzka kromě tašek vláčela ještě batoh. No a šly jsme si objednat kafčo. Věci jsme měly na očích. Najednou se dívám a vidím nějakého klučinu, jak něco hledá v batohu. Hned mě docvaklo, že je to Zuzčin batoh, tak jsem za ním vyběhla. Jenže ten klučina mě zmerčil, položil batoh a zdrhl. Bohužel taky s taštičkou, ve které měla Zuzu doklady a peníze. Já jsem vážně myslela, že si Zuzka sebou tu peněženku vzala. Proč tam jedna z nám nezůstala sedět? Proč se ty dva baby u pultu pořád vybavovaly? Proč jsme tam ty věci vůbec nechávaly? Jak jsme mohly být tak blbý? Asi nám ty těžký tašky spolu s vidinou voňavého kafíčka zatemnily mozek. Prostě zkrat, za který se ale hodně draze zaplatilo. Chlapík v cafeterii volat policii nechtěl, prý bude lepší jít to nahlásit na komisařství. Před tím jsme ještě procházely park a okolí, jestli náhodou ten syčák nevzal prašule a doklady nevyhodit. Bohužel. Nenašly jsme nic. Takže na komisařství. Ale kde to je?? Ptaly jsme se na benzince, ale nikdo nám nedokázal říct, kam jít? Copak tady neví, kde je policie?? Naštěstí nám poradili v další kavárně, která byla k našemu překvapení přes siestu otevřená. Policii jsme našly. Byli tam na nás docela milí. Ujala se nás jedna paní policistka. Když zjistila, že moc španělsky nemluvíme, tak vytočila jakési číslo a pak Zuzka provedla výpověď v angličtině po telefonu. No zajímavá zkušenost. Ale klidně bysme jí byly ušetřeny. Když jsme se vrátily z policie, Zuzka zavolala domů a domluvila se maminkou, že si zavolají přes skype. Půjčila jsem jí počítač a ona šla na net. Já zatím doma řešila křížovky a poslouchala muziku a pak šla brzo spát. Pořád jsem ale měla v hlavě to co by kdyby. No a pak že se ve Španělsku nekrade.
neděle: Dnešní nedělní den jsem opět zasvětila španělštině. Konečně jsem doplnila všechny resty. Ale byl to boj. Dneska jsem musela napsat dvě krátké práce na téma Moje země s využitím nějakých sloves a pak ještě jeden text na volné téma opět s použitím vybraných sloves. Po dlouhém přemáhání a nadávání jsem nakonec obojí zvládla. Uff!!! Zbytek dne jsem trávila nedělně, takže lenošení, luštění křížovek, poslouchání muziky a čtením. K obídku jsem měla jen těstoviny, ale zato jsem se jich strašně moc přejedla. Holt vařit pro jednoho není lehká činnost. No a ještě jedna novinka. Zase došel plyn. Tak doufáme, že se Melindin nový španělský přítel obětuje a přiveze nám novou bombu. No a pokud ne, tak si asi budeme muset zavolat na dovoz bomb s tím, že máme bohužel rozbitý zvonek, takže nevím, nevím, jak by se na nás dotloukli. Minulý gas trip absolvovala Zuzka s Honzou půjčeným autem, když jsme přijeli z výletu po Andalusii. Jen teda doufám, že nebudeme muset provést další gas trip taxíkem. Ono se to totiž docela prodraží.
