DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 29.12.2023 04:04:02 

Haňulinka - Španělsko

Španělsko - tak fakt jedu!

  Španělsko...

...aneb deníček ze Španěl

Tak tohle bude Kapitola s velkým K.

Proč právě Španělsko? ... Vždycky jsem moc chtěla cestovat. Problém je v tom, že jsem jen chudý student. Tak proč nespojit cestování a studium dohromady? Rozhodla jsem se pro zahraniční stáž. Vybrat zemi, kam se vydám, bylo poměrně jednoduché. Na sever jsem nechtěla, je tam velká zima. Východ mě tady nelákal, tak zbýval západ a jih. Jednou (byl to asi konec ledna) přišla Blanka s tím, že byla na studijním a že teda asi pojede na stáž do Španělska. No a že bych eventuálně pak na ni mohla navázat. No proč ne!?  Španělsko je krásná země. Nabídka stáže nebyla ani do Madridu, ani do Barcelony, ale do Huelvy. A kde že to je? Úplně na jihu Španělska, kousek od Portugalska. Byl tu však malý problémek a to španělština. Oni totiž Španělé moc na angličtinu nejsou. A tak jsme teda začaly chodit do kurzu španělštiny. Můj odjezd byl v plánu na konec září.

 

Co na to doma? ... Tak reakce na moje oznámení, že jsem se rozhodla jet do Španělska, byly různé. Maminka řekla, že je to moc daleko. Někteří hned přišli s tím, že si tam musím najít nějakého Španěla, nejlépe s vilou, jachtou a velkým kontem. Někteří zase začali závidět, jak si budu užívat a válet se u moře. Dobrá byla reakce kamarádky, která prohlásila, že se se mnou může rozloučit na trvalo, protože už se zpátky domů stejně nevrátím.  No to byly teda vyhlídky. Ale fakt nevím, jestli všechny tyhle požadavky splním.

 

Před odjezdem ... Čas uběhl strašně rychle. Ani jsem se nenadála a úterý 25. září, datum, na kdy jsem měla rezervovanou letenku, bylo skoro tady.  Doba příprav, chaosu a loučení nastala.  Abych toho všeho neměla málo, napadla mě asi čtrnáct dní před odjezdem geniální myšlenka - zajít si k zubaři. Šla jsem, a to ve středu (asi šest dní před odletem). No a milý pan doktor mi jen tak mimochodem řekl, že by moje osmička chtěla vytrhnout a jestli to má udělat hned nebo se na to chci psychicky připravit. No tak vzhledem k tomu, že můj odjezd už byl skoro za pár a zuby by mě mohly začít ve Španělsku zlobit, tak nezbývalo nic jiného než vytrhnout. Tak jeden zub moudrosti venku a na s druhým jsem si měla přijít, až se vrátím. Když jsem přišla domů a všechno se zdálo být v pohodě, rozleželo se mi to v hlavě (co kdyby náhodou ten druhý zub začal bolet až budu pryč) a nenapadlo mě nic jiného než brnknout panu doktorovi, jestli bych náhodou nemohla na tu druhou osmičku přijít třeba už teď v pátek. Tak se stalo. Jenže tomu druhýmu zubu se ven nějak nechtělo. Přes víkend jsem měla papulu pěkně nateklou, no a k tomu všemu se vybarvila snad všemi možnými barvami. Vypadala jsem bezvadně. Jako kdyby mě před odjezdem snad ještě doma zmlátili. Tak to byl konec mé moudrosti v podobě zubů. No a nastal čas balit. V pondělí jsem snad dvacetkrát přebalila kufry a převážila zavazadla do letedla, abych se vešla do limitu 20 kg. To by jeden nevěřil, jak je těžké sbalit si věci na půl roku, když si může vzít jen dvacet kilo. Nakonec se, i přes opravu rozbitého kufru a s pocitem, že určitě nemám všechno, co jsem si chtěla vzít sebou, snad vše povedlo. Teď měla nastat na nejtěžší část - loučení.  K tomu snad napíšu jen jediné -mám vás tam doma všechny moc ráda a myslím na vás. Poslední noc doma a ve čtyři ráno odjezd s Petiškem a s mamčou směr Praha-Ruzyně.

 

Cesta ... Aneb můj první let. Letadlo mi letělo z Ruzyně v 8:35 (Boeing 737-400), přestup v Bruselu (Airbus Industrie A319), přílet do Sevilly v 16:45. Bylo to super.  I když se bojím výšek a nikdy předtím jsem neletěla, tak jsem byla příjemně překvapená. Menší problém nastal při klesání, kdy mě začala docela bolet hlava. Ale při přistání už bylo vše OK. Na letištích jsem se neztratila a dokonce se mnou přicestovala i moje zavazadla.  Cestu v Seville z letiště na autobusové nádraží jsem nakonec zvládla taxikem. Měla jsem docela dost věcí, tak jsem si řekla, že než někde bloudit autobusem, tak obětuju penízky (23 euro). Závěrečná část cesty autobusem ze Sevilly do Huelvy už byla v pohodě a v Huelvě na autobusovém nádraží mě vyzvedla Blanka, která mě dopravila do mého nového domova.  Tak jsem tady, Huelvo!!

Dala jsem se na vojnu, tak musím bojovat!!!  Myslete na mě!!!