Španělsko - únor...
19. týden: 4. února 2008 - 10. února 2008
pondělí: Tak co já budu dneska vůbec dělat?
Vůbec netuším, jak pokračovat.
Takže jsem hned ráno kalibrovala a optimalizovala přístroj. Tím se nic nepokazí a stejně se to, jako každé pondělí, udělat musí.
Pak jsem se na chvilku pustila do mého pojednání k disertačce. U toho jsem si dopisovala s mamčou.
Ta mi naspala hned ráno. Měla novinku a potřebovala se o ni podělit. Takže jsem byla jedno ucho, teda respektive jedno oko.
Nevím, jestli je to zatím tajné nebo ne, ale strašně mě to potěšilo.
Ale já zatím mlčím.
Pořád jsem čekala na Tamaru, abych se s ní domluvila, co dál. A taky jsem se jí chtěla zeptat, co dělat s tím vyteklým olejem u čerpadla a jestli s tím vůbec můžu měřit.
Ale ona nikde.
Takže jsem se za ní vydala do kanclu, ale ani tam nebyla.
Tak jsem o tom oleji aspoň řekla Macareně. No moc jsme si s tím rady nevěděly. Tak jsme čerpadlo aspoň vypnuly, nechaly vychladnout a pak olej utřely. Mezitím přišla Tamara. Řekla, že mám sledovat stav oleje a kdyby něco, tak že se bude muset zavolat technik. No tak to mám teda zase radost.
Jestli je to čerpadlo rozbitý, tak se opět měřit nebude.
Na víc věcí jsem se Tamary zeptat nestihla, protože se na ni vrhli ostatní s různými otázkami. O siestě jsme se sešly se Zu doma. Zuzka měla za sebou nějakou písemnou zkoušku. Tak doufám, že jí dopadne dobře. Ale určitě jo, protože je to šikovná holka a připravovala se na ni celý týden. Tak jsme seděly u telky, baštily pizzu a koukaly na náš oblíbený pořád Škola tance. V pět jsme šly zpátky do školy. Zu měla schůzku s Blančou. A já jsem šla dneska už podruhé optimalizovat a kalibrovat přístroj. U toho jsem poslouchala česká rádia. V sedm jsem to zabalila a prchala domů. Byla jsem z dneška strašně unavená. V deset jsem byla v posteli. Vůbec jsem ale nemohla usnou. Byla už skoro jedna a Zu pořád nikde. Už jsem o ni měla docela strach. Tak jsem jí písla, jestli žije. Došla mi odpověď, že se s Blankou na párty. No skvěle. Tak ať si to holky užijou. Ale byla jsem docela naštvaná. Nebo spíš ani ne tak naštvaná jako zklamaná. Asi jí nestojím ani za to, aby mi třeba napsala zprávu, ať o ni nemám strach.
úterý: Po ránu u nás v bytě probíhal čilý maďarský ruch. Takže jsem rychle vběhla do kuchyně, nachystala snídani a pak jsem radši zapadla zpátky do svého pokoje. U snídaně jsem ještě počítala, kolik by nám naše drahé maďarské spolubydly měly nechat za nájem, vodu a elektřinu. Hned jak jsem došla do školy, tak jsem odchytla Tamaru. Potřebovala jsem se jí zeptat, co mám teda dělat dál. Tak mi to vysvětlila a já tomu kupodivu i rozuměla. No ale stejně se budu průběžně přesvědčovat, jestli to fakt dělám dobře. Takže jsem si šla připravit roztok směsi těch mých slavných standardů. Nějak jsem se ale vůbec nemohla soustředit. V hlavě mám asi tisíc různých myšlenek na všechno možné. Takže jsem ten roztok připravovala na dvakrát. Poprvé jsem přelila, no a podruhé se to snad povedlo, i když si teda nejsem moc jistá, jestli jsem navážila všechny látky, protože se mi malinko popletly lahvičky. Ale už jsem to nechala. Pak jsem se pustila do měření. U toho jsem poslouchala, jak Macarena, Manolo, Rocia a Elisa vášnivě diskutují. Sice jsem tomu moc nerozuměla, protože mleli tak rychle, že jsem nestíhala, ale bylo to zajímavé. Po obídku jsem opět naklusala do školy. Pak mi napsala Zu, že se dneska večer u nás bude konat gambas párty. Dobře, dobře. Já jsem sice na žádnou párty dvakrát chuť neměla, ale proč ne. Z původní malé sešlosti se nakonec vyklubala trošku větší česko-maďarsko-španělsko-turecko-americká párty a byl takový rozlučkový večírek pro Maďarky, které nás zítra opouští. Všichni se dobře bavily, spousta pití se zvládla zkonzumovat celkem lehce a o jídle ani nemluvím. Nakonec byly i ty gambas (takové ty mořské potvory, krevety nebo kýho čerta). Sice byl trošku větší hluk, ale sousedi a ani policie nás navštívit nepřišli. Nás byt nakonec dopadl (teda kromě naší pozvracené koupelny a trošku většího bordýlku) docela bez úhony. No a i Turkův ztracený foťák se nakonec našel. Takže celkově můžeme říct, že se gambas párty u nás docela vyvedla.
Ve čtyři jsme se Zu ve dveřích skoro vyhazovaly poslední návštěvníky i s Maďarkami. No a v půl páté pak hurá do postýlky, na kterou jsem se těšila celý večer, protože jsem toho včera moc nenaspala.
...to jich tu ale je... ...a v naší malinkaté kuchyňce taky...
...bavíme se, bavíme... ...poučení jak přistupovat k jídlu gambas...
...tak takhle se na nás to jídlo dívalo... ...takhle se to loupalo... ...a ve finále se to snědlo...
...česko-španělsko-maďarské foto... ...v téhle sestavě jsme v našem bytě čtyři měsíce válčily..
...tady se zase o něčem debatí... ...a máme novou paní k záchodku - jeden kousek papíru = euro...
...taky se něco důležitého řešilo... ...takhle někteří skončili... ...a takhle skončil náš byt...
středa: Vyhrabat se dneska z postele tak to pro mě byl snad nadlidský výkon. Povedlo se mi to asi v deset. Pak jsem se asi hoďku přemlouvala, že bych do té školy fakt měla jít. Takže jsem se rozloučila s Melindou a Norou, které už asi nikdy neuvidím, a skoro ještě spící jsem se vydala do školy. A pak opět pokračovalo měření. U toho jsem zvládla dát další týden na stránky. Pak psala Zuzka, že jdu s Blankou vyzkoušet školní jídelnu a jestli nechci jít na oběd s nima. Jelikož se mi vařit nechtělo, tak jsem šla. Já s Blankou jsem si daly rybu a Zu nějakou zeleninu. No obídek chutnal skvěle, ale co následovalo potom, tak to už tak skvělé nebylo.
Cestou z oběda jsme si udělaly pauzičku na trávníku před školou. Už tam mě začalo být ne moc dobře. Ale říkala jsem si, že jsem se asi přejedla. Domů jsem chtěla dneska jít brzo, takže když jsem došla do školy, sbalila jsem se a hurá domů. Doma jsem se pustila do úklidu. Ale blbě mě bylo teda pořádně. Zu s Blankou finišovaly v psaní nějaké práce. Blanči prý po tom obědě taky zrovna dvakrát do zpěvu nebylo. Na ukončení karnevalu a pálení chobotnic (entierro del choco) jsme nakonec nešly. No ještě že tak. A prý to stejně bylo o ničem. Byla jsem ráda, že jsem večer padla do postele.
čtvrtek: Měření vesele pokračuje. No vesele zrovna vlastně ne, ale hlavně že aspoň nějak pokračuje. Odpoledne jsem si psala s mamčou. Doma je zase spoustu novinek. Kromě toho jsem se zase pustila do lehkého hledání nějakých článků k mé práci. Den utekl jako voda a v sedm jsem padala ze školy domů. V devět jsme měli s ostatníma sraz u Burger Kingu. Tentokrát jsme byly se Zuzčou přesné. Jenže zbytek se někde zapomněl, takže jsme na ně musely půl hoďky čekat. Pak jsme se společně vydali do jedné hospůdky s úžasným názvem – Kete Kunda. Chtěli jsme ochutnat typické andaluské jídlo - Pulpo a la Gallega. Jsou to chobotnice nakrájené na plátky a pomocí solí, pálivé papriky a olivového oleje si je může každý ochutit, jak chce. Papů bylo super špička. Po vydatné večeři v Kete Kundě se naše početná skupinka rozdělila. Kluci šli se Španělkama na něco sladkého, no a Blanka, já, Zu a Tobík jsme si šli sednout na jednu Plazu na lavičku, popíjeli jsme vínko a kecali. Pak jsme se přesunuli na erasmus párty do Mombasy. Všude spousta erasmáků, někteří se loučili, jelikož je čeká cesta domů, jiní teprve přijeli, takže probíhalo nové seznamování. Ve tři šli Kuba, Bohouš, Mary Paz a Fany domů, tak jsem se k nim přidala, abych pak nešla domů sama. Zu, Blanka a Tobík na párty ještě zůstávali a pak pokračovali na disko v Burladeru. Cestou jsem šla s Fany, tak jsme si trochu povídaly. Teda spíš ona povídala, protože ji zastavit nebo jen přerušit, je celkem nemožný. Domů jsem se dostala asi ve čtyři a vysílením padla do postele. Jak zítra vstanu do školy, tak to teda netuším.
...před Kete Kundou... ...tak takhle to tam vypadá... ...Zu s Blankou na kouřové...
...já, Tobík, Bohouš... ...Mary Paz, Fany, Kuba...
...mňamka to byla pořádná... ...a chobotnice byly excelentní... ...no coment...
pátek: Tak gas dneska nepřivezli. Od půl deváté jsem kvůli tomu už nespala a čekala jsem, že třeba zazvoní zvonek, ale ono nic. Jít spát ve čtyři a vstávat tak brzo není nic pro mě, ale co by člověk neudělal pro teplou vodu. Ale naše gas štěstí bylo asi vyčerpáno minule. Do školy jsem přišla později, asi po jedenácté. No a na koho že jsem hned v laborce nenarazila, na Arizáka s Tamarou. Neukážou se tam, jak je týden dlouhý a zrovna když jdu po večírku a ještě ráno čekám na gas, tak musí být oba v laborce. No což už. Tak jsem hned začala pracovat. Pustila jsem měření a během toho brouzdala na netu. Hned jak v půl třetí doběhla analýza, sbalila jsem svých pár věcí a domů. Tam jsme se Zu posilnily obídkem a nastala akce gas trip číslo dvě. Plán byl v celku dobrý. Vezmeme kufr, dáme do něj bombu, pojedeme na benzinku (pojedeme busem do centra, tam jsme na benzince u Hypercoru oranžové bomby viděly), vyměníme bomby a pak s tom novou bombou v kufru autobusem zase dojedeme domů. Znělo to hezky a poměrně lehce. Takže akce začala. Chodit s bombou v kufru po Huelvě – no byl to věru zajímavý pocit. Hlavně když jsme ten kufr stěhovaly do autobusu. Tak jsme slavnostně dojely až k benzince u Hypercoru, ale tam nastala ta osudná chyba. Oranžové bomby tam sice měly, ale jenom malinké. Do prčic. Sakra práce. Co teď???
Tak jsme zase vzaly náš bombový kufr a šly zpátky na bus. Tentokrát s tím, že se nějak zkusíme dostat na benzinku ke Carefouru, kde ty naše oranžové bomby mají. Tak jsme dojely až na konec Huelvy kousek od Carefouru. No a jelikož dostat se přes čtyřproudovou silnici je docela problém i bez kufru s bombou, tak jsme řešily, jak tenhle problém vyřešit s naším docela velkým problémem, který jsme táhly za sebou. Nakonec jsme usoudily, že bude asi dobrý, dostat se na parkoviště u obchoďáku a tam snad bude nějaký podchod. Tak jsme to s mým nových kufrem krosily jakousi polňačkou přes staveniště až na parkoviště. No a tam jsme zjistily, že žádný podchod prostě k benzince není. Vzdušnou čarou to bylo k té bezince asi 200 metrů, ale pro nás se tahle vzdálenost stala nepřekonatelnou. Co teď??? No nápady a všechny náhradní plány A, B, C a snad i D pomalu docházely. Už zbývalo jen zavolat taxi, aby nás od Carefouru na benzinku dovezl. Pokaždé když jdeme nakupovat, stojí na parkovišti aspoň nějaké to taxi. A dneska tam samozřejmě nebylo ani jedno. První Zuzčin pokus o volání taxi dopadl bohužel neúspěšně. Můj telefon se totiž nadobro rozhodl, že se z něj nedá s ostatními lidmi komunikovat. Super. Takže zavolat si z něj sice můžu, ale nikdo mě nebude slyšet. Tak už možná víme, proč nám ten gas tentokrát nedovezli. Volala jsem totiž z toho krámu, takže mě možná ani na tom záznamníku nerozuměli. Zu to zkusila podruhé tentokrát svým telefonem. Domluva však asi malilinko vázla. No a když na toho chlapíka vychrlila větu, že neví, jak se jmenuje její postel, tak on jí potvrdil, že taxi určitě dojede. No ale ani po půl hodině nedojel. Naštěstí nějaký taxik kohosi přivezl, takže jsme se chopily příležitosti. Zu panu řidiči vysvětlila, kam že to potřebujeme. No a hurá – jely jsme. U benzinky šla Zu domluvit gas a já jsem s panem řidičem vyložila kufr. Když jsem ho pak otevřela a vydělala bombu, pan řidič se klátil smíchy. No a kdyby ještě věděl, že jsme s tou bombou projely půlku Huelvy, tak by se tam asi skácel úplně. Takže jsme zaplatily bombu, naložily ji do kufru a kufr do kufr auta a nechaly se odvést až před náš barák. Hurá, hurá, hurá!!! Máme gas!! Máme teplou vodu!! Můžeme se vysprchovat!!! Sice to bylo trošku akčnější, než jsme předpokládaly, ale důležitý je dobrý výsledek. Po našem slavném vyčerpávajícím gas výletu jsem ještě zaběhla do Mercadony pro pečivo. No a pak už jsem jen padla do postele a neděla vůbec nic.
...chudák stará, dosloužila a leží v rakvi... ...fakt tam je... ...a jedeme na gas trip 2...
...s bombou v kufru se nám oteplilo... ...na konci Huelvy... ...ve výtahu už s novou bombou...
...tak už jsme doma... ...novou bombu jsem doma snad dostatečně přivítaly... ...hoří...
sobota: To ranní vstávání mě asi jednou zničí. Dneska nás sice čeká výlet, ale proč ten bus musí jet tak brzo, to nechápu. No ale máme štěstí, že vůbec nějaký bus do Ria Tinta jede. V osm jsem vylezla z postele a venku teprve svítalo. Přípravy probíhaly tak nějak automaticky a ani nevím jak, ale ocitly jsme se na autobusáku. A protože do půl desáté zbývalo ještě docela dost času, zvládly jsme si i ranní kávičku. No a pak už hurá do Minas de Rio Tinto, kde je největší muzeum povrchových dolů v Evropě. Po hodině a půl úmorné cesty nás autobus vyložil v pěkným zapadákově. Muzeum jsme našly v pohodě. Vybraly jsme si trasu, prohlídku vláčkem jsme kvůli poněkud vyšší ceně zavrhly, a šly si koupit lístek. Jenže to bysme opět nebyly my, aby nenastal nějaký problém. Nastal, u pokladny jsme se dozvěděly, že když nemáme auto, tak máme smůlu. Do dolů jen vlastním vozem. Ve Španělsku totiž má asi auto každý ňouma, a pokud auto nemáš, tak jsi holt dost v háji. Co teď? Naštěstí za námi šli kupovat lístky nějací chlapíci od nějakého zájezdu, takže rychle zareagovali a nabídli nám, že můžeme jet s nima. Zlatí to lidé. Takže jsme rychle prolítly muzeum s tím, že se tam ještě vrátíme a ve dvanáct už jsme stály připraveny před růžovým autobusem. Bus byl skoro prázdný, takže jsme si mohly sednout k okýnku a cestou fotit. Dojeli jsme až k dolům, tam vyskákali z aut a autobusů a pak nahoru - podívat se na doly z vršku a potom dolů do dolu. Po téhle prohlídce nás růžový autobusek odvezl zpátky k muzeu. Tak jsme si ho znova prošly, tentokrát bez spousty turistů a něco málo vyfotily i přes zákaz focení. Pak jsme se šly na pokladnu zeptat, jak se dostat do Araceny, kam bysme se třeba ještě dneska chtěly podívat. Autobus tam jel až ve čtyři, stejně jako bus zpátky do Huelvy. Takže nám nezbývalo než čekat. Tak jsme si sedly na sluníčko, svačily a jen tak mimochodem si Zu na jízdním řádu všimla, že už pak v sobotu nic z Araceny do Huelvy nejede. Takže naše další cesta byla vyřešena. No ještě že na to Zuzča přišla. To bysme taky mohly v Araceně čekat až do rána na bus. Opět se zde potvrdilo pravidlo – bez auta ani ránu. Takže jsem si ještě prošly Rio Tinto a ve čtyři zpátky do Huelvy. Cestou nás obě trošičku zmohla únava. V šest jsme byly doma jako na koni. Nachystaly si baštu a upadly k televizi. Před osmou volal Tobík, že se sice s Blankou učí na zkoušku, ale že bysme mohly přijít a že chtějí jít ještě večer někam ven. Jelikož jsem byla celkem mrtvá, tak jsem to odpískala. Zu ale neodolala a šla. Já si dala vyprat nějaké věci a v deset už měla půl noc.
...muzeum místních dolů na měď... ...a tohle taky... ...znak muzea...
...a před budovou měli vláček... ...tak jsme se u něj musela vyfotit... ...a tady se už fotit nesmělo...
...růžovým autobusem do dolů... ...a byl růžový i uvnitř...
...tohle jsme viděli cestou...
...a tohle taky...
...na prohlídku jsme museli mít vlastní vůz...
...a viděli jsem měsíční krajinu...
...ale barevná teda byla...
...všude samý důl...
...zvláštní to krajina... ...a už jsme dojeli...
...a už jsme nahoře na kopci... ...jedno foto, že jsem tu byla...
...samá borovice... ...samá červená voda... ...a samá skála...
...vzhůru do dolu... ...to nám to ale sluší... ...a ještě jednou sama...
...samý tunel... ...dole v dole...
a došli jsme až k červené vodě... ...a ještě jedno společné foto...
...i tady opadávají stromy... ...pramen řeky Rio Tinto...
...zpátky v muzeu - cesta uměle vybudovaným podzemím s ukázkami těžby mědi...
neděle: Konečně se ráno nemuselo vstávat. Dneska se nejelo ani na výlet a ani se nemuselo do školy. Takže jsem všechny svoje spánkové deficity z tohoto týdny doháněla a z postele vylezla až v půl jedenácté. Zu ještě chrupkala, jelikož se včera trošku zdržela na večírku s Tobíkem a Blankou. Já zatím posnídala a pak se pustila lehkého úklidu bytu a hlavně jsem odnesla několik tašek odpadků. Jednak se nám malinko v kuchyni nahromadily plasty, no a pak taky nějaký ten bordýlek zůstal po Maďarkách, které už si v pohodě a klidu hoví někde doma. No a protože je neděle, tak další plán byl celkem jasný, zpátky do postýlky a nějaká ta práce na počítači. Odpoledne jsme se se Zu pustily do přípravy pozdního obídku. Zuzča pozvala Blanku, Tobíka a Pabla na svoje vyhlášené kuřecí rolky s hranolkami nebo pečenými brambůrkami. Jenže na rolky je potřeba alobal, no a ten jaksi nebyl. Takže nakonec byly jen dvě rolky na ochutnání. Se zbylým masíčkem se muselo malinko improvizovat a bylo zapečené se salámem a sýrem. Ale bylo to mňam mňam. Pablo přišel na oběd trošku později. Ale překvapil, klučina jeden. Umyl po sobě nádobí. A to jsme teda všichni nestačili valit oči. Přijde na návštěvu a pak po obě uklidí. Po obídku jsme šli na kafčo. U toho jsme vykládali karty. Bylo to prostě takové pohodové španělské nedělní odpoledne s přáteli. Na cestě domů jsme si pak všichni koupili u Číňanů španělské karty. Tak moc nás to vykládání osudu chytlo. No a mimo to vypadají fakt moc pěkně. Se Zuzčou jsme to domů vzaly busem, protože nás bolely nožičky. Doma jsme pak skončily u telky a sledovaly Troju.
20. týden: 11. února 2008 - 17. února 2008
pondělí: Další pondělí. To to ale letí. Když jsem ráno přišla do školy, bylo tam úplně prázdno. Chvilku jsem si říkala, jestli náhodou není volno, ale není. Tak jsem se hned pustila do měření. Ale nuda je to teda pořádná. Hned po ránu jsem měla na icq zprávu od Jitulky. To bylo ale pěkný pondělní překvapení. No a dopoledne jsem si ještě psala s maminkou. Aspoň čas rychleji ubíhal. Odpoledne jsem pustila další tříhodinovou analýzu. Ozval se mi bráška, tak jsme si skoro celé odpoledne psali. Před devátou jsem to ve škole zabalila a šla domů. Zu už doma byla. Tak jsme chvilku poseděly u televize a ona pak jela pro nové české holky na nádraží. Já na ně počkala, abych je přivítala v jejich novém dočasném domově. Snad se jim u nás bude líbit. Pavlína a Anička jsou docela milé holky, taková sluníčka. Tak doufám, že spolu budeme dobře vycházet.
úterý: Hned ráno mi to nedalo a připravila jsem si znova směs standardů a pak pustila dlouhou analýzu. Čas jsem si krátila posloucháním rádia. Kromě toho jsem dneska zvládla napsat abstrakt na konferenci, která bude v září u nás ve škole. No je to sice jen takový první pokus a určitě ho ještě trošku pozměním. Ale základ je hotový, takže to snad do konce února upravit zvládnu. Ze školy jsem dneska odešla trochu dřív. Šli jsme se totiž rozloučit s Tobíkem. Ten teď dočasně bydlel u kluků. Když jsme tam se Zu došly, probíhaly ještě poslední dobalovací práce. Tobík ještě řešil, kde přenocuje v Seville. Původně měl domluvené s Mary Paz, že bude moct zůstat u ní, ale ona odjela pryč, takže se musel vymyslet náhradní plán. Tak buď přespí na letišti (kdo ví, jestli to půjde) a nebo si najde hostel. No ani nevím, pro co se nakonec rozhodl. Pak nastal přesun na autobusák. Já se Zuzkou jsme se s Tobíkem rozloučily před barákem a šly domů. Na autobusák se nám už nechtělo a Zu nebylo dobře, leze na ni nějaká chřipka nebo co. Takže poslední zamávání a domů. Tak už se nám ten náš český kampus začíná rozpadat.
středa: Další den práce v laboratoři. Jen kdyby člověk aspoň věděl, co měřit. Ale dopoledne se mi podařilo odchytnout Tamaru. Ta mi slíbila, že odpoledne nemá výuku a že se podívá na ty moje výsledky. Tak do té doby jsem měla spoustu času psát si s mamčou a s Blankou. Pak rychle domů na siestu, najíst a zase zpátky do školy. Co kdyby si na mě Tamara udělala čas zrovna, když budu na obědě. Uběhly další dvě hodiny a Tamara nikde. Tak to to zase pěkně pokračuje. Nakonec přišla, asi v osm hodin, a přišla mi říct ahoj a uvidíme se zítra odpoledne. V tu chvíli jsem myslela, že mě asi trefí. Tak já na ni celý den čekám, aby mi pak řekla tohle. No to potěší. Tak jsem to zabalila a radši rychle pryč. Sešly jsme se s Blankou a Zuzkou před školou. Chvilku jsme poseděly a pokecaly a pak jsme se vydaly ku domovům.
čtvrtek: Hned ráno jsem šla Zu vytisknout nějaké věci do školy. Pracovala na tom pilně až do noci. No a pak pokračovalo čekání na Tamaru. Tamary jsem se nakonec dočkala. Probíraly jsme výsledky. Celkem mě potěšila, protože to vypadá, že to co dělám, tak snad k něčemu je. Ale musím změnit rozpouštědlo. Takže to v podstatě znamená, že zase začnu od začátku. Ale tentokrát už vím, jak postupovat, takže to snad půjde rychle a pak postoupím dál. Takže jsem si připravila nové roztoky a začala měřit. U toho jsem doplňovala další týden na stránky. Docela jsem se u toho i nasmála, když jsem znova vzpomínala na náš gas trip z minulého týdne. Den uběhl jako voda. A v půl deváté hurá domů.
pátek: Je tu další pátek. To ten týden zase utekl. Měření pokračuje tak tak všelijak. Dneska jsem ze školy prchla už ve dvě. V plánu byl obr mega nákup. Jednak jsem potřebovala zajít do Carrefouru a pak už jsem se taky těšila na čerstvé bagety s Mercadony. Takže jsem skoro celé odpoledne obíhala obchoďáky. Odpoledne se taky zastavila Blanka. Potřebovala si od Zu půjčit spacák. Při romantické noci strávené na pláži bude asi trochu zima a ani ta láska asi moc nezahřeje a spacák je lepší. Večer, když přišly holky domů, tak jsem vrhly do řešení financí za nájem a plyn a tak. Jelikož jsem všechno za poslední dva měsíce platila ze svého, tak jsem teď docela při penězích. Ale asi to na moc dlouho nebude. Přijde další měsíc a ním placení nájmu a pak mám ještě dávat nějaké penízky ještě za září Blanči. Pak jsme si ještě s Pájou a s Aničkou povídaly. Takže jsme se nakonec dočkaly i Zuzky s Alexem, kteří dojeli ze Sevilly vlakem v deset. Tak jsme se seznámili a pak dobrou noc.
sobota: Lenost je prostě lenost. Dneska jsem prostě měla chuť zůstat v posteli. Mám asi nějakou spavou nemoc. A nebo na mě přichází jarní únava. Pořád jsem unavená a jen bych spala. No nakonec jsem ale podlehla prcovnímu nasazení a dala jsem se do vypracovávání resumé toho všeho, co tady v laborce vyvádím. Předpokládám, že nějaký ten souhrn poa mně bude Arizák chtít. Blanka se s tím před odjezdem dřela taky. Tak jsem si řekla, že to chci mít aspoň trochu předpřipravené, ať to nedělám na poslední chvíli. Den utíkal jako voda. Uvařila jsem si obídek, pak chvilku relax a pak zase psaní a vymýšlení toho, jak popsat to moje skoro nicnedělání. Odpoledne šly Pája s Aničkou do školy na net a Zu jela na pláž. Takže jsem doma osaměla. Na chvilku jsem se šla ven provětrat a protáhnout. Bylo docela pěkně, tak proč ne. Chvilku jsem se vyhřívala na sluníčku v parku před domem, pak jsem obkroužila Fotbalistu a zamířila domů. No a pak jsem si uvařila čaj, znova hupla do pelechu a pokračovala v práci. Nakonec jsem u toho ale stejně usnula. V půl dvanácté přišla Zu s tím, že jde na párty a jestli půjdu s ní. Z teplé postýlky se mi teda vůbec nechtělo. Ještě k tomu jsem byla rozespalá a nebylo mi ok. Takže jsem se na párty vybodla a nikam nešla. Však se se všema ještě uvidíme.
...Plaza del Berrocal... ...náš domeček...
...Fotbalista zepředu... ...huelvovské taxi anebo taky česká oktávka... ...a ještě jednou Fotbalista zezadu...
...jen do toho míče kopnout... ...a ještě naposledy...
neděle: Venku je dneska opravdu hnusně. Asi začalo období dešťů. A jelikož se toho moc dělat nedalo, tak jsem si dneska naplánovala filmový den. Takže po vydatné snídani, vyzbrojená čajíkem jsem znova zalehla do postele a promítání začalo. Pro začátek jsem zvolila něco lehčího. Začala jsem komedií Účastníci zájezdu. Tenhle film jsem zatím ještě neviděla. Nějak to nestíhala. Ale docela se mi líbil. Pak následovalo trochu vzdělávání a dokument o tučňácích. Taky dobrý. No a nakonec nechyběly oblíbené pohádky. V mezičase jsem si běhala do kuchyně pro čaje a uvařila si oběd. Ten jsem pak zbaštila samozřejmě v posteli. Večer jsme si pak s Pájou zase povídaly v našem obýváku. Pak přišla Anička ze školy z netu a přidala se k nám. Máme teď s holkama takový to seznamovací a povídací období. Probíraly jsme všechno možný. Nové spolubydlící jsou super. A vlastně, i když bylo venku deštivo, tak to nakonec bylla taková skvělá neděle.
...venku lilo jak z konve... ...nedělní obídek - zapečené brambory se sýrem a masem - byla to bašta...
21. týden: 18. února 2008 - 24. února 2008
pondělí: Kalibrace, optimalizace. Pravidelný pondělní program. Ještě že pak přišla Tamara. Rozebíraly jsme výsledky měření z minulého týdne. Nějak se mi to nezdálo, tak jsem potřebovala poradit. A taky jsem se potřebovala zeptat na nějaké věci ohledně přípravy vzorků a přístroje. No snad to vypadá, že se s tou mou prací někam posuneme. Ale nechci to zakřiknout. Dneska jsem si psala s Blankou a s mamčou. Blanka dokončila své pojednání k disertačce a teď už se asi bude pomalu chystat na stánice. No a dneska napsala Arizovi, jestli teda může přijet zpátky do Španělska doměřit svou práci. Určitě jí to vyjde. Takže už se na ni moc moc těším. Na siestu jsem dneska zaskočila domů jen na chvilku. Zu mi řekla, že se jdeme teda večer rozloučit s klukama, kteří odjíždí do Sevilly a zítra zpátky domů. Dobře, dobře. Já jsem pak běžela zpátky do školy pokračovat v práci. Zu mi pak ještě psala, že máme být v půl osmé u kluků a pak že je půjdeme vyprovodit na autobusák a my budeme pokračovat do Kete Kundy. Tak jsem v půl osmé byla u kluků. Tam probíhal čilý ruch, jelikož se všichni ještě balili. Blanka, Zuzka a Alex přišli trochu později, což je ve Španělsku normální. Během té doby, co jsme čekali, než se kluci pobalí, tak venku začala docela slušná bouřka. Takže když jsem pak všichni ověšeni taškami a kufry (Fany se totiž stěhovala do Sevilly a měla tak dvakrát víc věcí než kluci) opouštěli byt a spěchali na bus, tak lilo jako z konve a než jsme doběhli na zastávku, tak jsme byli mokří, no škoda mluvit. V botách rybníky, zmoklá jak slepice, takže do Kete Kundy už nejdu. Potřebovala jsem se převlíknout do suchých věcí, abych nebyla marod. Už teď citím průdušky. Asi jsem tu chřipajznu chytila od Zu. Takže po rozloučení s Kubou, Bohoušem a Fany na autobusáku jsem to vzala přímo domů. Blanka, Pablo, Zuzka a Alex ještě šli na kafčo. Doma pak následovalo sušení, zahřívání se a postel.
...tu čokoládu si taky vemte... ...Blanka s Bohoušem - poslední společná fotka v Huelvě...
...tak nashle v Česku... ...Kuba, Fany, Pablo... ...tak tohle jsou věci Fany...
úterý: Měření pokračuje. Dneska ráno jsem si ještě nachystala další vzorek standardů. No a pak už jsem čas trávila u počítače a přístroje a měřila a měřila. Psala mi mamča. Měla zase nějaký ty novinky z domova. Mimo jiné, že Monča začíná od března s autoškolou (ani se mi nepochlubila) a že se zase pojede na Vlak duchů. Už se moc moc těším. To už budu doma, takže jedu určitě taky. Ve škole jsem byla jen do tří. Pak jsem to pro dnešek zabalila. Odpoledne jsem totiž potřebovala zajít do bytu ke klukům vyzvednout věci, který tu po nich zůstaly a taky jsem se měla pro nějaké věci zastavit k Blance. Když jsem přišla domů, Zu s Alexem už byli fuč. Ani jsme se nestačili rozloučit. Ale něco tu po nich zůstalo. Docela slušný bordýlek v koupelně. No popisovat to radši nebudu, protože si z toho ještě teď dělá trošičku nevolno. To by člověk nevěřil, že když přibude jeden chlap, tak to způsobí takový nepořádek. Takže až příjdu ze všech pochůzek, tak se budu muset pustit do pořádného úklidu. Minulý týden jsem jenom zametla, takže tentokrát to bude chtít všechno umýt. Holt někdo si jezdí po výletech a někdo musí pracovat. Tak jsem se asi v pět vydala vyzvednout všechny možné věci, které nám byly dány. Cestou jsem se ještě stavila v Lidlu. U kluků jsem vyzvedla brambory a sladkosti a pak jsem šla k Blance. Ta mi nabalila toaleťák, nějaké čisticí prostředky a olej. Dostali jsme tolik věcí, že by to vystačilo snad ještě na rok. Rozloučila jsem se s Blaničkou. Ta ještě nesla na poštu poslat domů balík s nějakýma věcma. Domů jsem pak jela busem, protože jsem vláčela tři docela těžké tašky. No a pak jsem se pustila do uklízení. V osm jsem padla. Včerejší neplánovaná sprška si vyžádala své. Kašel začíná propukat naplno. Takže jsem celý večer čajíkovala. Ale nebyla jsem sama. Anička na tom začíná být stejně. Večer jsme zase strávila společných klábosením s Pájou a Aničkou.
středa: Tak Blanka dneska odjíždí domů. Teď už z toho našeho původního českého kampusu zbývám jen já a Zuzča. No a Zu frnkne příští týden. Dneska jsem do školy šla až na dvanáctou. Celé dopoledne jsem totiž čekala na pošťáka. Nora nám zapomněla nechat klíče od bytu a tak je minulý týden posílala doporučeně. A jelikož nepřišly ani v pondělí a ani v úterý, když byla doma Zu, tak teď je řada na mně. Takže jsem čekala a čekala. U toho jsem si dopisovala svůj deníček. Jsem s ním nějak ve skluzu. Minulý týden jsem na to nějak neměla čas. A pak asi v půl jedenácté někdo zazvonil. Pošťák. Tak jsem se svých krásných červených bačkůrkách sjela dolů, ale z pošťáka se nakonec vyklubal doručovatel velkých balíků. Tak jsem čekala dál. Asi v půl dvanácté jsem se na to vykašlala a šla do školy. Tam jsem jako každý den měřila a nudila se. Mimo to jsem dostala emaily od Michala a Lenky z privátu. Opět mi dokázali zkazit celý den. Řešení bydlení v Brně je někdy nad moje možnosti. Aby to rychleji utíkalo, tak jsem si připravovala něco málo na stránky. Ale vůbec jsem neměla na nic náladu. O siestičce hurá domů na lečo a pak zase zpátky do školy. A měření pokračovalo. V osm jsem pak vyrazila domů. Uvařila čaj a hupla do postele.
čtvrtek: Dneska jsem vstávala brzo, už v osm hodin. Chtěly jsme se jít s holkama podívat na mezinárodní setkání erasmus. A to začínalo v devět. No asi mě to ranní vstávání zničí. Nakonec jsme vyrazily po deváté. V budově, kde se měl erasmus meeting konat, ale nic nebylo. Tak jsme se rozhodly, že půjdeme, tam, kam jdou další lidičkové. V aule jsme se usadily a čekaly, co se bude dít. Bylo nám sice trošičku divný, že je všude tolik lidí, které dokonce naváželi autobusy, ale co už. Třeba je to pořádáno ve velkém. Program začal. Asi po deseti minutách jsme zjistily, že jsme se teda vůbec nedostaly tam, kam jsme původně mířily. Ale na den otevřených dveří univerzity. Takže jsme to na tomhle místě zabalily a šly jsme hledat tu správnou budovu. Našly jsme. Skoro na druhé straně kampusu. Na vrátnici jsem se zeptala, kde že to erasmus setkání je. Pan vrátný byl tak hodný, že nás tam i zavedl. U vchodu jsme vyfasovaly program a šly si poslechnout nějaké ty přednášky. Ve čtvrt na jedenáct pak začínala přestávka na kafčo. Tak jsem mazala domů, hlídat, jestli nám pošťák donesete to psaní od Nory. Když jsem došla před barák pošťácká motorka už stála na našem Plaza del Berrocal. No a ve schránce jsem už našla papírek, že si máme na poště vyzvednout dopis. Tak jsem se rozhodla, že když ten pošťák tady kolem pobíhá, tak na něj u té jeho žluté mašiny počkám a snad mi ten dopis dá, abych nemusela letět do centra. Po asi desetiminutovém čekání jsem se dočkala a pak následné docela legrační domluvě jsem dopis dostala. Tak jsem ho zanesla domů, vzala si notebook a pak jsem rychle pádila do školy, abych aspoň něco naměřila. No a taky jsem se potřebovala poradit s mamčou ohledně problémů na privátě. Tak jsem měřila a psala si s maminkou. Pak přišel Arizák, že mi došel balík. Vysvětlil mi, kde si ho mám vyzvednout. Pán, co ho přivezl, byl tak hodný, že mi ho odvezl až do laborky. Došel mi methanol. A já už se těšila na kdo ví co. Na siestu jsem šla domů na teplý čaj a něco k snědku. A pak zpátky do školy pokračovat v měření. Večer jsme pak měly v plánu vyrazit na párty, tentokrát s živou hudbou. Bohužel jsme ale nakonec nešly. Kašel a rýma se projevily naplno. Takže jsem měla párty s bacilama v posteli.
...tak copak se tady bude dít... ...Pavlínka s Aničkou...
...a už se něco připravuje... ...ta červená mikina by se mi hodila...
...je vidět, že to všechny moc baví... ...a začínají ... a my končíme....
...na Erasmus meetingu moc lidiček nebylo...
...jede, jede poštovský panáček... ...poštovní mašina...
...tady každý den sedávám... ...a na tomhle přístroji pracuju...
...a taky se tady nudím... ...a ještě jednou já s přístrojem...
...takhle hezky máme teď polepenou fakultu..
...a ještě cesta ze školy...
pátek: Poslední den školy tohoto týden. To to zase uteklo. Dneska se mě Ariza přišel poprvé za celou tu dobu, co tu měřím zeptat, jak jde měření a co máme udělaného. No byla jsem z toho vážně docela překvapená. Tak jsem mu popsala, jak se věcí mají. No konečně byla ta vhodná chvíle říct mu, že 26. března odjíždím domů. Vzal to na vědomí a řekl, že je pak ještě musíme sejít. Taky se ptal, kdy přijede Blanka. Asi se jí už nemůže dočkat. Však já už se na ni taky moc těším. Celý den jsem seděla u přístroje, něco málo změřila a pak jsem se probírala výsledkama. Bylo mně pěkně mizerně. Připadala jsem si jako rozhazovač bacilů. Ale do školy prostě chodit musím, chřipka nechřipka. Už mi moc času nezbývá a výsledků málo. Nakonec jsem to ale přece jen v půl třetí ukončila a šla domů. Chvíli po mě přišla Pája. Byla dneska ještě na erasmus meetingu a přinesla kopu jídla, které jí nabalili její koordinátor a jeden vyučující, kterého přezdíváme bery, bery (protože anglické very vyslovuje jako bery). Takže jsme měly dneska docela slušný oběd. Posilnily jsme se a šly jsme ještě něco málo přikoupit do Mercadony. No a pak už jsem padla do postele, střídala jeden čaj za druhým a odpočívala.
...tak tohle donesla Pája z Erasmus meetingu (hodně jsme toho zbaštily při krabičkování)...
sobota: Venku zase hnusně. No a já se cítím jako přejetá parním válcem. Chřipka zaútočila naplno. Kašel, rýma, hlava bolí, no prostě peklo. Ale budu to muset nějak přežít. Takže dneska pokračuje intenzivní léčení a pobyt v posteli. Jeden čaj následoval další. Taky jsem si uvařila obídek, pečené kuře a opékaný brambory. Mňamka. Škoda jen, že jsem tou rýmou ztratila chuť. Skoro celé odpoledne jsem pařila hry na počítači. Ještě že ten noťas mám. Během dne ale začaly docházet kapesníky a čaje. Takže mi nezbylo nic jiného než si zajít do obchodu. Šla jsem asi v osm večer a to do nejbližšího obchoďáku, který to je, do Jamonu. Za kapesníky, čaje a bonbony Halls jsem tam nechala pět éček a hurá zpátky domů. No zapotila jsem se asi tak, jako bych běžela do Sevilly a zpátky. Takže doufám, že mi to čajíčkování a bombonování aspoň trochu pomůže. Večer se vrátila Zu s Alexem z cest docela slušně zmoklí. Ale výlet určitě stál za to.
...jedna nemocná fotka... ...a můj obídek - brambory a kuře...
neděle: Počasí se malinko umoudřilo. Dneska už mi je líp. Rýma už trochu povolila. Ale kašel je děs a hrůza. Pro dnešek byl ale plán jasný. Postel, čaje a několik díl Ally Mc Bealové. Dvdčko mi půjčila Pája už včera večer, aby se mi líp usínalo. Ale většinu z deseti dílů jsem zkoukla dneska. Bylo to super. Pak jsem ještě chtěla něco málo dělat do školy, ale bohužel mi nešel program, který jsem k tomu potřebovala. Takže smůla. Večer si Zu půjčila noťas na stažení a vypálení fotek. No a já šla chrupkat, jelikož mě zítra čeká zase škola.
22. týden: 25. února 2008 - 2. března 2008
pondělí: A zase ta škola. A k tomu tak krásné počasí. Komu by se do toho našeho ústavu chtělo!? Tak jsem se ráno zastavila v parku. Strávila jsem tam asi dvě hodinky. Jen tak jsem seděla, užívala si sluníčka, ptáčci zpívali, no prostě pohoda. Nakonec jsem se přece jen přesvědčila a došla do školy. A zase nastala ta rutina kalibrace a optimalizace. Jinak jsem si psala s mamčou. Zbytek dne jsem si probírala výsledky. Potřebovala bych mluvit s Tamarou. No snad se jí tento týden dočkám. Zuzča jela dneska do Sevilly vyprovodit Alexe. V Seville se zdržela až do večera. Takže jsme se dneska ani moc neviděly.
úterý: Dneska mě čekaly zase ty výsledky měření. Dokonce se mi i podařilo vyhodnotit grafy tak, aby to opravdu k něčemu vypadalo. Taky jsem si písla s Blankou a s mamčou. Na siestu jsem šla domů. Do školy už dneska nejdu. Odpoledne jsme se pak vydaly se Zu do města. Procházely jsme obchůdky, taky jsem si něco koupily a taky prošly nějaká zajímavá a známá místa v Huelvě a udělaly nějaké to foto. Zuzča pak jela domů, protože ještě potřebovala jít na net. Já jsem zatím pokračovala do centra. Mrkla jsem nějakýho toho krámku, no a nakonec jsem domů přijela s novýma botičkami a s novým tričkem. Člověk si musí někdy udělat radost.
...Zuzča u palmy... ...šly jsme kolem fontány... ...a kolem hasičů...
...taky jsme potkaly náměstíčka, kde už začíná všechno kvést...
...až jsme došly do Barrio Reina Victoria...
...trochu jsme si to tam prošly...
...taky jem se u jednoho domečku vyfotily... ...tohle už je Casa Colón...
...a Muzeum... ...tohle se nám líbilo... ...a kostelík nakonec...
středa: Tak Tamary jsem se ani dneska nedočkala. Čekání jsem si krátila přidáváním dalšího týdne na stránečky. Taky jsem finišovala s abstraktem na konferenci a konečně jsem ho poslala. Ještě předtím jsem ho ale dala přečíst Blanči, abych tam neměla moc velké nesmysly. Odpoledne mi napsala Ivča. Za čtrnáct dní odjíždí na dovču do vysněného Egypta. Moc jí to přeju ale taky závidím. Hned bych jela do Egypta tady. No snad mi to jednou taky vyjde. Když jsem přišla na siestu domů, už tam byl Aniččin kamarád. Už na první pohled mi byl docela nesympatický. No ale uvidíme jaký bude. Anička si na něj ještě před jeho příjezdem stěžovala. Prý to ani není její nejlepší kamarád. Ale když řekla v hospůdce, že kdo chce, tam za ní může přijet, tak toho využil a přijel. Ze školy jsem došla domů až před osmou. Byla jsem strašně unavená a taky trochu smutná, protože tohle byl poslední večer se Zu. U nás už ale probíhal čilý ruch. Aniččin kamarádíček se u nás dokonale zabydlel a choval se jako by mu náš byt říkal pane. Můj špatný dojem z něj se potvrdil. Je to arogantní frajírek, manipulátor a nevychovaný hajzlík. Prostě ta nejhorší odnož naprostého kreténa. Večer si s Aničkou rozdělali vínko. Pořád se o něčem dohadovali. Každý ale mlel to svoje, takže to ani normální rozhovor nebyl. Jelikož ten blbeček moc nepil a pořád Aničce nalíval, tak to dopadlo tak, že Anička skončila totálně namol. Zu celý večer balila. No a pak šly ještě s Pájou na párty. Já zůstala doma. Připadala jsem si trochu jak mravní policie. Ale jelikož Anička tvrdila, že s tím oním nechce nic mít, ona byla naprosto mimo a on se s ní zavíral u ní v pokoji, tak mi nezbylo nic jiného než na ně zaklepat. Mu se to samozřejmě nelíbilo. Mně to bylo nepříjemné snad ještě víc. No a asi jsem to ani dělat neměla. Nakonec jsem stejně byla ta špatná já. Tomu se říká za dobrotu na žebrotu.
čtvrtek: Tak dneska je tady volno, slaví se Den Andalusie. Pro mě je to ale docela smutný den, jelikož nás opouští Zuzča. Šly jsme ji s Pájou a Aničkou vyprovodit na autobus do Sevilly. Aniččina návštěva zůstala v našem bytě sama. No docela jsem koukala. Jak si Anička vůbec může dovolit nechat úplně cizího člověka samotného v našem bytě?! Vůbec mu nevěřím. Ale řešit se to bude pak. Teď je důležitější Zuzanka. Na autobusáku jsme si udělaly poslední společné fotky. Pak už následovalo naloďování do busu a poslední zamávání a adiós. Uvidíme se v Česku. Takže Zu odjela. Pět měsíců jsme tady spolu válčily v té španělské džungli. Prožily dobré i zlé, spoustu veselých ale i smutných chvilek. Mohla jsem se na ni vždycky spolehnout, vybrečet na rameni, svěřit se jí s trápením. Takže Zuzi, moc ti děkuju za všechno a že je toho vážně hodně. Jsi skvělá holka a taková zůstaň. A už teď se mi stýská. Ale jdeme dál. Jelikož se nám trochu zatáhlo, rozmýšlely jsme se, jestli jet na pláž, jak jsme měly v plánu, nebo ne. Do odjezdu bylo ještě dost času. Tak jsme se domluvily, že jestli se vyčasí, tak se sejdeme před jednou u autobusáku. Anička měla toho onoho vyzvednout někde ve městě. No a já s Pájou jsme se šly cournout do centra. Našly jsme takové zastrčené náměstíčko s pěkným kostelíkem. Ještě jsem tu za celou dobu, co tu jsem, nebyla. Tak jsem tam tak seděly, vzpomínaly na Zu, koukaly na oblohu, jak se vyvíjí počasí a bylo nám fajn. No a protože se před půl jednou slušně zatáhlo, tak jsme pro dnešek náš výlet na pláž zrušily. Ti dva ať si dělají, co chtějí. Tak jsme šly pomalu domů. Ještě jsme se cestou stavily něco málo přikoupit. Doma se Pája začala stěhovat do volného pokoje po Zu. Pak ještě uklidila celý byt a já se pustila do umytí nádobí a uklidku linky. Po siestě jsme se rozhodly, že konečně odvezeme ten nákupní košík, co nám tu straší už od Blančina odjezdu. Tak nějak jsme se k tomu se Zu nedostaly, takže to udělám dneska s Pájou. No byl to teda zážitek pochodovat po Huelvě s košem, který dělal randál, no škoda mluvit. Všichni koukali, jako kdybysme asi spadly z višně. Konečně jsme byly u Carrefouru. Takže sbohem košíku. Snad ses měl u nás dobře. Cestou od Carrefouru Pája natrhala nějaký kytky domů do vázy. Rostla jich tam spousta. Sice na nás okolo jedoucí řidiči trochu koukali jak na blázny, ale jinak dobrý. Pája šla z našeho výlet s košem hned domů. Mně se ještě nechtělo. Potřebovala jsem být sama a ještě se projít. Tak jsem se šla podívat po univerzitním kampusu a pak na vykopávku v parčíku u školy. Byla to taková příjemná procházka. Večer jsme se Pájou vyspršily, no a co že se nestalo? Došel plyn. Takže ti dva mají smůlu. A na mě zůstal úkol zavolat, aby nám dovezli bombu novou. Dovolala jsem se jako obvykle na záznamník, a jelikož jsem si vzala i jiný, snad normální, telefon, tak jsem namluvila vzkaz a snad mi budou i rozumět. Gas mají dovést v sobotu. No jsem vážně hrozně zvědavá. Při nejhorším by mohli pro bombu zajet Anička s tím debilem, protože mají auto půjčené. No uvidíme, uvidíme. Večer jsem pracovala u sebe na notebooku a Pája s tím volem vedli nějaký rozhovor v kuchyni. No a kromě toho, že jsme se dozvěděly, že Anička je podle něj asi naprosto nesvéprávná a stejně vždycky udělá to, co chce on, tak se ten člověk začal obouvat i do mě a normálně mě urážel. Beze mě o mně. A ještě to řekl dost nahlas, abych to asi slyšela. No tak to mě dostal úplně. Takovýho hulváta ještě svět neviděl. Kdyby nebylo Aničky, tak bych mu nejradši ukázala, kde nechal tesař díru. A asi jsem tu udělat měla.
...připravena k odjezdu... ...naposledy před bytem... ...tak vzhůru na cesty... ...a ještě před domem...
...jedno foto s Pájou a Aničkou... ...u Fotbalisty... ...před autobusovým nádražím...
...čekání na bus pod pomerančovníky... ...tak adiós...
...staré autobusové nádraží... ...jeden kvetoucí balkónek...
...kampak se touhle pěknou cestou dostaneme?... ...kostelík... ...z téhle strany je hezčí...
...kostelík i s náměstíčkem... ...a nikde nikdo... ...a ještě jednou se mnou...
...všechno květe... ...byl tu s náma i motýl...
...Pája s košíkem... ...a jedeme na výlet... ...a už jede do výtahu...
...a už jsme drandily před domem... ...košík na výletě... ...a už je u ostatních kamarádů košíků...
...a nemocnice na obzoru... ...a fontána přes silnici...
...spousta kytiček u dálnice... ...a už jsou na stole... ...Pája v jejím novém pokoji...
pátek: Po včerejší volnu je sice dneska škola, ale já jsem se rozhodla, že tam nepůjdu. Chtěla jsem se ještě jednou podívat na místní trhy. Takže jsme asi v půl jedenácté s Pájou vyrazily směr město. Jelikož nám včera nevyšel plán s pláží, chtěly jsme jet dneska. Ráno ale byla pěkná mlha a tak jsme se domluvily, že si věci na pláž necháme zatím doma a rozhodneme se až po trzích. Tak jsme celé odpoledne prolízaly stánečky, prohlížely oblečení a boty a užívaly si. Když jsem byla na trzích před vánocemi, tak mě to vůbec nebavilo. Dneska to ale bylo jiné. A bavilo mě to moc. Z trhu s oblečením jsme se vydaly městem domů. Cestou jsme ale došly k trhu s rybami a se zeleninou, takže jsme se tam šly podívat taky. Stálo to za to.Byla tam taková ta spanělská atmosféra. Prostě zážitek, který se musí prožít. No a pak už domů. Byly už tři hodiny, takže cesta na pláž už moc nepřicházela v úvahu. Takže jsme si doma uvařily něco dobrého k snědku a pak odpočívaly. Po siestě jsme se vydaly do města. Chtěly jsme se ještě dneska podívat na molo. Je tu strašně krásně. No a dneska jsme stihly i západ sluníčka. Prostě nádhera. Pak jsme se pomalu přesunuly do centra. Ta jsme se procházely a čekaly, než otevřou Kete Kundu. Chtěly jsme si tam zaskočit na večeři na chobotničky. Nakonec jsme se přece jen dočkaly a papáníčko bylo prostě mňamkozní. Když jsme pak přišly domů, nevěřily jsme vlastním očím. Ten vůl se rozvaloval na gauči u televize jako doma. A Anička nikde. A to ani nemluvím o tom, že si pak odešel a nechal puštěnou telku. My se tady snažíme šetřit, jak jen to jde a on s Aničkou nechávají všude rozsvíceno, plyn jede naprázdno a podobně. No tak to teda ne. Takže když přišla Anička z počítačů, tak jsem jí řekla, co si o tom debilovi myslím a že se ve vlastním bytě od něj urážet teda nenechám a aby ho tu nenechávala samotného. A Anička se mi za něj ještě omluvila, místo aby se omluvil on. Jenže jak jí má tu nějakou omluvu člověk věřit, když to její promiň slyším skoro v každé druhé větě. Ona je naprosto zblbá tím svým kamarádíčkem a k nám se chová příšerně. Už toho začínáme mít s Pájou dost.
... vlakové nádraží... ...a za ním se každý pátek konají trhy...
...tradiční španělské šaty... ...a spousta jiného oblečení... ...nakoupeno a unaveno...
...pohled na Huelvu...
...trh s rybami a s ovocem a zeleninou... ...tady je ovoce a zelenina...
...a tady sousta ryb...
...a mají tu i škeble... ...a žraloky... ...a různé mořské potvory...
...kvetoucí pomerančovník... ...krásně voní... ...Grand Teatro...
...přístav... ...malebné...
...molo v Huelvě... ...krása...
...jedno společné foto... ...já tě vyfotím shora... ...a já tebe zdola...
...samá voda...
...jednou s přístavem... ...a jdeme dál...
...a jednou s Huelvou v dáli... ...to je pohled...
...za stromy se schovává stadion... ...a tady Huelva...
...tentokrát posílala slunce spát Pája... ...romantika...
...a sluníčko pomalu zapadá...
...poslední paprsky tohoto dne... ...a tady už se nám schovalo skoro celé...
...La Merced... ...a Pája už baští... ...a já taky...
...chobotnice (Pulpo a la Gallega) - mňam... ...sendvič Kete Kunda...
sobota: Tak dneska výlet do Sevilly. Odjezd jsme měly s Pájou naplánovaný na jedenáctou hodinu. Ještě pře tím jsme ale musely počkat, jestli nám dovezou plyn. Tak jsme čekaly a čekaly a připravovaly se na výlet. Bylo už skoro deset a gas nikde. Tak se to asi zase nepovedlo. Už jsme skoro odcházely na bus a najednou někdo zazvonil. Já jsem byla zrovna v koupelně, takže Pája zazvonit na otevření dveří. No a pak někdo zazvonil u našich dveří. Otevřela jsem a tam stál on, takový hezký Španělák. V této chvíli byl ale nepodstatný. V ruce držel oranžovou bombu. A ta byla přednější. Tak jsem mu dala tu naši prázdnou, zaplatila třináct euro. Hurá. Tak přece jen ten gas dovezli. Mně se to povedlo. A nebudeme se muset doprošovat Aničky a toho blbečka, aby svým půjčeným autem plyn dovezli. Super. Pak už jsme s Pájou vyrazily pěcha směr autobusák. Tam koupily jízdenku a vzhůru do Sevilly. Moc jsme se těšily. Pro Páju je to první pořádní návštěva tohohle nádherného města. Mně už z těch nehezčích památek zbývala zkouknout Katedrála a Giralda. Cestou do centra jsme prošly nějaký ten obchůdek se suvenýrama, koupily si trička, abychom měly nějakou tu památku, a taky nějaký ten pohled. U pokladny do Katedrály a na Giraldu byla pěkná frontička. Tak jsme se rozhodly, že chvilku počkáme. Couraly jsme kolem a pak jsme u jednoho ze vchodů narazily na chystající se svatbu. Tak jsme koukaly, jak to svatebčanům sluší, jak vypadá nevěsta a tak. Asi to byla nějaká známá rodinka, protože jen tak někdo si asi svatbu v Katedrále dovolit nemůže. Bylo to fakt zajímavé. Mezitím se fronta na lístky dovnitř zmenšila, takže jsme toho využily. Katedrála je krásná zvenčí i zevnitř. No a Giralda…naprostá nádhera. Výhled na celou Sevillu byla pohádka. Pak jsme se šly podívat do Alcazaru. Já už tam sice byla, ale moc se mi tam líbilo. A protože je vstup pro studenty zdarma, tak jsem se tam ráda podívala ještě jednou. Po Alcazaru jsme se zašly ještě kouknout na Plaza de Espaňa. Tohle místo je taky super. No a pak jsme unaveny vydaly na autobusák a domů do Huelvy. Z autobusáku jsme jely autobusem, protože nás už po těch posledních dvou dnech pochodování po Huelvě a Seville pořádně bolely nožičky. Doma jsme si daly teplou spršku a šupky do postelí. Ale stálo to za to. Počasí nám vyšlo naprosto skvěle. Celý den sluníčko, modrá obloha a podmínky na krásné fotky prosto ideální. Večer nám ale zase znepříjemnila naše nepříjemná návštěva. Pája si totiž včera nechala na stole kondom a nějaký leták, co dostala na trhu. Ještě jsem si z ní dělala srandu, ať to na tom stolku nenechává, že by jí to mohl někdo vzít. No a co nestalo, dneska ráno už kondom na stole nebyl. Pája se šla podívat do Aniččina pokoje, kde spal i ten debil, no a samozřejmě tam kondom ležel. Tak napsala vzkaz, že by ho chtěla zpátky a položila ho v obýváku na stůl. No pro ty dva to byla samozřejmě hrozná legrace. A ten vůl ještě tvrdil, že myslel, že to je dárek ode mě. Ha, ha, ha. Já bych mu určitě dávala dárky. Je to normální zloděj. A k tomu ještě pěkně lže a štve Aničku proti nám. Jo my jsme pro něj holt hloupý blbý nány, co neumí nic jiného než si stěžovat.
...na břehu řeky...
...Katedrála.... ...tady se něco chystá...
...ženich s maminkou... ...družičky... ...zajímavé... ...a nevěsta...
...a už jsme v Katedrále...
...jedny varhany... ...a jedna hrobka...
...tady jsou ostatky Kryštofa Kolumba... ...a jedno foto u jeho hrobky... ...a další část Katedrály...
...zlatý oltář.... ...a to už jdeme nahoru na Giraldu...
...Sevilla jako na dlani...
...krása...
...to je ale výška... ...a ještě Katedrála shora...
...a ještě jeden detailík... ...a pomerančový háj...
...a tyhle zvony jsme i slyšeli...
...jedno foto sólo... ...a jedno s Pájou...
...malebné... ...u stropu visel krokodýl... ...jednou s Giraldou...
...Giralda...
...brána do Real Alcazar... ...a už jsme uvnitř...
...tudy jsme šly taky...
...a voda padá do jezírka... ...a spousta stromů... ...a všechno už kvete...
...jednou já... ...pohled do zahrad... ...a ještě Pája a já...
...tady všude mě Pája fotila...
...co po mně chcete... ...zajímavé jezírko... ...a u fontány...
...hezké ... ...tak se tu nechám vyfotit... ...odraz ve vodě byl skvělý...
...jedno z nádvoří jednoho z paláců...
...a uvnitř paláců Alcazaru...
...a ještě nějaké to romantické zákoutí...
...v Seville bylo teplíčko...
...Plaza de Espaňa...
...jsem v Seville ale odpočívám v Huelvě...
...to se prostě musí vidět...
...je to tu super...
...věž na Plaza de Espaňa... ...poslední pohled... ...a věž Torre del Oro...
neděle: Pro dnešek byl plán naprosto jednoznačný. Pláž v Mazagonu. Takže jsme ve čtvrt na jedenáct vyrazily směrem k autobusáku. A v jedenáct už jsme seděly v buse směr Mazagon. Vystoupily jsme hned u pláže. Kousek jsme se prošly a pak jsme zakotvily na super místečku. A pak už následoval jen ležing a nasávání sluníčka, poslouchání moře a užívání si volné neděle. Pája ještě trošku pobíhala po pláži a sbírala mušličky. A pak se chvíli učila. V pět nastal čas vydat se směrem do centra Mazagonu na bus. Až k přístavu jsme šly po pláži, brouzdaly se vlnami a bylo nám fajn. V šest jsme už byly s Pájou nachystaný na zastávce. Z autobusáku jsme to domů vzaly pěškobusem. Doma jsme si daly spršku a pustily se do vaření nějaké té dobrůtky, protože nám na pláži pořádně vyhládlo. Pája pak šla ještě na net a já jsem zalezla do postele. Prodloužený víkend byl náročný, ale bylo to prima. Jen kdyby nám to nekazil ten idiot, co je u nás na návštěvě. Kdyby tu nebyl, tak to mohlo být ještě lepší.
...opět na pláži v Mazagonu...
...moc lidiček tu nebylo... ...takový domeček u pláže bych taky brala...
...učení je mučení... ...opalování, relax, rybaření...
...a tady někdo usnul... ...naše ležení...
...já tu byla taky... ...pohoda...
...a nekonečné lány jahod... ...a už zrají...
